Altánek paláce

Ne tady hon o poklad neprobíhá.

Připadala si tu celem ztraceně. Nikoho tu neznala, teda až na její komorné. Na sobě má tmavě modré šaty s krátkým rukávem a vlasy má rozpuštěné. V jemných vlnách padají po lopatky. Vyjde ze své komnaty a pokračuje směrem po chodbě, po chvilce narazí na schodiště a potom pokračuje ven. Vykoukne z okna a všimne si altánku. Usměje se. Tam chci, vypadá úžasně. Prohrábne si vlasy a zamíří tedy k altánku. Obuté má bílé balerínky. Jakmile se ocitnu uvnitř, tak se posadí.

Záhrady, to bolo jedno z tých miest, ktoré ho ťahalo k sebe v momente, kedy chcel byť sám a aspoň na moment sa zbaviť toho pocitu, že sa jeho život plánuje bez jeho prítomnosti. Nedalo sa hovoriť o tom, že by nebol rád. To rozhodne nie, veril v to, že to pravé dievča, ktoré si vezme sa už dávno nachádza na hrade a on sa bezhlavo zamiluje no nikto a dokonca ani on sám nevedel, kedy to bude a ako sa to v skutočnosti stane. Edoardo nepovedal nič, dokonca ani mužovi, ktorý ho mal na starosti denno denne. Kedy niekedy sa ráno Edoardo zobudil a on už stál pripravený v pracovnom nasadení pred jeho dverami. Mal na sebe tmavé nohavice, ktoré boli dokonca na jednom kolene roztrhané a sivú mikinu. Bol to jeden z tých dní, kedy a rozhodol vyzerať ako obyčajný človek na miesto toho, aby mal na sebe ten čierny oblek, bledú košeľu a zaviazanú kravatu okolo krku tak pevne, že sa niekedy nemohol ani len nadýchnuť. Vedel, že ho mnoho ľudí pozná práve v takom oblečení s dokonalo upravenými vlasmi. Dokonca pre svoje šťastie si zohnal pred niekoľkými mesiacmi aj falošné slúchadlo, ktoré ho malo kryť. Chcel to skúsiť znova. S vlasmi, ktoré boli aj tak upravené len svojim spôsobom vyzerali ako keby si stále každý jeden vlások hľadal svoje miesto, mohol vyzerať ako pracovník v paláci. No a to mu teraz vyhovovalo, kedy nikto z tých ľudí, ktorí sa nachádzajú v paláci len niekoľko dní nemôžu ani len tušiť, že pred nimi sa nachádza ten správny korunný princ.

Edoardo sa vybral záhradou do Altánka, ktorý mal v skutku rád. Bolo to miesto, kde sa mohol posadiť a relaxovať. Dokonca počúvať ako sa medzi sebou vtáčatá rozprávajú tými piskľavými zvukmi. No v momente, kedy podišiel o čosi bližšie si Edoardo uvedomil, že zjavne nebol prvým človekom, ktorý mal rovnaký nápad. " prepáčte mi, myslel som si, že toto miesto mnoho ľudí nepozná." povedal Edoardo a na tvári sa mu vyčaril malý,zdvorilý úsmev.

Palác jí příjde dokonalý. Jak taky jinak, že ano? Zatím v paláci znala dokonale svou komnatu a taky se zatoulala do do hudební místnosti, ale jinak se v něm ještě vůbec nevyznala. Z její komnaty jde dokonale vidět do zahrad a ty jí opravdu lákaly a tak se tam tedy dnes rozhodla vydat. Na sebe si vzala jednoduché světle modré šaty, a bílé poty na vyšším podpatku, ale ty si vyzula a jakmile se dostala do zahrad, tak okamžitě bosými chodidly se dotkla chladné trávy. Pramen jejich bílých vlasů si zastrčila za ucho. Chlad jí vůbec nevadí, jelikož je zvyklá na chlad. Pousměje se a vydá se na průzkum zahrad. Opravdu krása. Dokonce je to mnohem hezčí, než jak to působí za okny. Tímhle stylem se dostane až k altánku, kde vidí, že už jsou dvě osoby a tak se jen pocourává nedaleko. Nechce si připadat, jako ta, co by je sna vyručovala při něčem důležitém.

Chvilku si tak sedí a dívá se kolem sebe. Naprosto jí uchvátila výzdoba altánku, připadá si trošku jako v pohádce. Potutelně se usměje a prohrábne si vlasy, které si nakonec přehodí přes pravé rameno. Že bych si šla dneska zaplavat? A nebo ne, až zítra. Lehce sebou cukne, když uslyší mužský hlas. Nakonec se jen trochu omluvně pousměje. Hezký večer, já jsem na altánek narazila jen z náhody, ale udělala jsem dobře. Je nádherný, že? Zajiskří jí v očích. Kdo to je? Doufám, že neudělám nějakej problém. Ehm, já... Promiňte, nepředstavila jsem se. Já jsem Harmony McCarter, moc mě těší, pane? Odmlčí se. V dáli si všimne další postavy. Mhm, neuškodilo by se seznámit.

Možno to bolo z jeho strany nemiestne no nemohol len tak povedať meno, ked bolo viac ako len jasné, že nevie, kto je. A to chcel v tejto chvíli len v dobrom využiť.
" teší ma.." povedal Edoardo zdvorilo a podišiel k nej o čosi bližšie. Urobil gesto hodného kráľa, kedy si zobral do ruky jej ruku a opatrne takmer nepatrne priložil pery na hebkú pokožku. " moje meno je.." mierne sa zastavil, pričom chcel prísť na niečo, čo by bolo správne. " Tristan Delon " meno, ktoré mu prišlo na um ako prvé no aj tak neznelo nejako zvláštne podozrivo. Prešiel pohľadom po altánku do ktorého vkročil jednou nohou a poobzeral sa okolo seba. Až v tom momente si uvedomil prítomnosť ešte jednej dámy v diaľke, pričom sa zo slušnosti poklonil a následne ruky zložil na prsiach.
" toto miesto má mnoho tajomstiev. Vážne krásnych miest, ktoré stoja za to,aby si ho okolie všimlo. Mám pravdu ak poviem, že ste tu novou? " venoval jej jeden úsmev pričom sa následne pozrel na dievča, možno by mal ísť za ňou a privolať ju, predsa len v spoločnosti viacerých ľudí sa rozpráva lepšie.

Bosýma chodidlama je stále na jemném trávníku a nakonec se poohlédne po dvojci a vidí, jak onen mladík té dívce políbil ruku a tak se jen lehce pousmála. Chlapec je gentleman. Potom si však všimla, jak se na ní oba podívali a tak jí evidentně vzali na vědomí a tak se na ně jen koukne přes rameno, mile se usměje a nakonec si nazuje svoje boty a rozejde se směrem k nim a zastaví se u altánku."Přeji krásný podvečer Vám oběma.. Nechtěla jsem Vás nějak vyručit, ale evidentně eumím být zak nenápadná jak jsem si myslela." Nakloní hlavu na stranu a tak se její bíle vlasy sesunou jen na jedno rameno. "Jmenuji se Caydence. Caydence Murphy." Zašvitoří a neusáe se usmívá a potom popojde blíže k nim, aby si s nimi potřásla přátelsky rukou. Pohledem však neustále těká spíše k mladíkovi. Z blízka vypadá tak mladě a tak.... roztomile?

Hele v klidu, nesmíš to nějak pokazit, jasný? Přece se nechceš vrátit do toho pitomýho baru, rozveselova opilce a nebo se pořád skrývat pod vodou. Zvedne koutky do roztomilého úsměvu. Moc mě těší a vlastně s Vámi musím souhlasit, zahrady jsem celé projít nestihla. A ano, jsem tu nová. Doporučil byste mi nějaké místo? Nakloní hlavičku mírně na bok. Tristan, t je hezké jméno. Chodíte sem často, když máte volnou chvilku? Zeptá se mile a prohlédne si ho. Najednou se jí do zorného pole dostane další osůbka - dívka, kterou viděla z dálky. Přátelsky si s ní potřese ručkou. Harmony McCarter, moc mě těší Caydence. Nevyrušila si nás, ve třech se stejně povídá lépe než ve dvou. Poví přátelsky a nevinně pokrčí rameny.

Možno v momente, ak by povedal, kto v skutočnosti je možno by sa na neho pozerali úplne inak. Predsa by sa na neho pozerali ako na toho muža, pred ktorýmsi musia dávať pozor na jazyk, premýšľať čo povedať len aby sa niečo v jeho pohľade nezmenilo a stále by mali nejakú šancu. No on chcel aby sa na neho aspoň tieto krásne dievčatá pozerali inak. Kto vie, možno sú to napokon nejaké nové služobnice no tým si nebol tak veľmi istý.
,, teší ma slečna Murphy, vôbec nerušíte. Ba naopak, som napokon rád, že ste sa rozhodli pripojiť sa k ním. No a teraz dámy.." pozrel sa na dievčatá pričom sa musel mierne pousmiať. ,, čo ak by sme si potykali? pretože si myslím, že nie sme vekovo veľmi rozdielnými." povedal Edoardo pričom sa pozrel na harmony.
" myslím si, že sa tu naozaj nachádza niekoľko zaujímavých miest a myslím si, že by som si mohol nájsť neskôr čas na to aby som ti nejaké ukázal. No čo ak by sme sa chvíľku zdržali na tomto mieste? " prešiel pohľadom po lavičkách, ktoré sa tam nachádzali a posadil sa. " môžem vedieť, čo vás privádza sem do paláca? "

Mile se usměje na Hamony. "Taky mne těší Harmony a máš opravdu krásné jméno." Potřese si s ní rukou a zasměje se. "To je pravda. Ve více lidech je to fajn." Pousměje se na Harmony a potom se koukne i na mladíka a jen kývne hlavou. "Pro tykání jsem pro, protože si pravděpodobně vykání užiju až dost." Pronese s jemným úsměvem a nakonec si sedne vedle Harmony a nohu si dá přes nohu a poslouchá slova muže, jak se baví s Harmony. "Tenhle altánek taky vpadá klidně, takýe by jsme zůstat mohli."
Potom se jen uculí a přivře svoje čokoládové oři a dá si prameny vlasů za ucho. "No, nevím, jak tady Harmony, ale já jsem se přihlásila do selekce a jsem na ní opravdu moc zvědavá."

Děkuji, tvoje jméno se mi také líbí. Sedí k tobě. Mrkne na ní. Mlčky tam sedí a poslouchá Tristanova slova. Tykání beru, vykání si ještě užijeme. Pousměje se. Jasně, nic neříkám. Mně se tady moc líbí a jsem fakt ráda, že jsem na ten altánek narazila, jelikož mi připadá kouzelnější než nějaké místnosti v paláci. Tím nechci říct, že se mi interiér paláce nelíbí, líbí se mi. Rychle se opraví, aby někoho neurazila. Taky jsem se přihlásila do Selekce... Poví tiše.

,, myslím si, že náš princ má vážne šťastie. Pretože ak každá jedna dáma bude taká krásna a milá, určite to rozhodovanie bude o niečo viac náročnejšie." jeho kútiky pier sa stočili do malého úsmevu. Samozrejme si uvedomoval, že ak príde ten správny čas na spoločenskej akcii určite tykanie nebude prichádzať do úvahy no v tejto chvíli bol náramne rád, že nemusel hovoriť to, kým je pretože nechcel aby sa na neho pozerali inak.
,, rád by som sa niečo dozvedel, keďže takmer celý čas trávim len tu. Chcel by som sa dozvedieť nejaké veci, ktoré sa nachádzajú z vonkajška." povedal edoardo pričom na jeho tvári sa objavil malý úsmev. Bol tak rád, že sa mohol s niekým pozhovárať bez toho aby sa mu skláňali alebo prejavovali úctu. Bol k tomu vedený no aj tak to bolo niečo, čo chcel aspoň na pár minút vypustiť. ,, máte životy, ktoré ste si budovali do tejto chvíle. Vážne chcete o ne prísť po tom ako skončí Selekcia a jedna z vás by sa stala manželkou princa? dokázali by ste milovať niekoho, koho nepoznáte? "

Mile se usměje na Harominy."Moc děkuji stejně jako to tvoje je strašně zajímavé." Pousměje se a nakonec potom věnuje pozornost altánku a potom jen poslouchá jejich slova. "Myslíš? Podle mne to bude mít opravdu moc těžké." Koukne se na mladíka a poslouchá jeho další slova. "No, myslela jsem si, že vy stážci máte povoleno se ve volném řase pohybovat i mimo zdi paláce. Nepletu se?" Třeba to mají zakázané, kvůli selekci? Zamyslí se nad jeho dalšími otázkami. "Pracuji, jako učitelka v matečské školce a upřímně pokus by si mne náš princ vybral a já se stala jeho ženou, tak by mi ti malí špuntí urřitě chyběli." Malino smutně se pousměje. Má ty děti opravdu ráda."Ale pokud bychom s princem k sobě našli cestičku a stala bych se jeho ženou, tak zde budu pro něj, ale to je předšasné. Ještě jsem se s ním ani nepotkala. Opravdu jsem zvědavá, jaký je princ ve svém soukromém životě, ale jedno vím jistě. Bude dobrý král." Domluví a koukne se na oba a lehce si skousne spodní ret. "Omlouvám se moc mi to mluví já vím."

" nepoznáš princa osobe ani si sa sním nestretla no vieš, že bude dobrým kráľom? " to presvedčenie ho mierne rozosmialo. Edoardo sa lepšie usadil na lavičke a pozeral sa na dievča, ktoré rozprávalo s takou vášňou a zapálenosťou, to ho určite potešilo.
" učiteľka v materskej škôlke? som vážne zvedavý na to, aké typy ľudí tu napokon stretneme." Edoardo sa pousmial, sám nepremýšľal nad životom ak by nebol princom. Bol by strážcom? kto vie, chcel by určite niečo v živote dosiahnuť. Má to v krvi, vedel to. " no... možno máš pravdu, ako strážca by som sa mohol pozrieť za tento palác.." Edoardo vedel, že to môžu urobiť, možno sa sám na chvíľku zamotal do vlastného klamstva no nebolo to také klamstvo, ktoré by niekomu ublížilo. Ba naopak, možno kvôli tomu sa o niečo viac rozrozprávala.
" je to o niečo viac komplikovanejšie. Snažím sa robiť svoju prácu tak dobre ako sa len dá, kvôli tomu nemám ani len čas niekam ísť." povedal a jednou rukou si trocha upravil neposedné vlasy.

[bce ]"No, ano. Sice jsem jej neměla tu možnost poznat ještě osobně a poznat, jaký je vlastně v soukromí, ale jeho vystupování na veřejnosti je prostě dobré i když je ji jasné, že to vyžaduje protokol a tak, ale myslím si, že bude dobrým králem stejně jako je nyní jeho táta."[/b] Pousměje se a dá si prameny vlasů z ramene na záda. "Taky mne zajímá, kalá je pod tou maskou etikety a co jej doopravdy baví a ci naopak nemá rád a zajímají mne jeho osobní názory na to, jak by jako budoucí král zlepšil situaci lidí tam za branami a prostě jaký je opravdu on , jako osoba a né , jako princ." Nkonec se koukne na strážce a lehce se zasměje. "Snad se chápeme, jak to myslím." Doufám, že to nějak pochopí. Potom se jí zablýskne v očích. "Jo, učitelka. sice tam moc studentů z nižších kast není, protože na to jednoduše nemaj peníze, ale ty děti sou tak šikovné. Jsem na ně hrdá. a popravdě si myslím, že zde potkáme hodně zajímavých lidí o tom není pochyb." Nakloní hlavu na stranu a poslouchá jeho slova. "Ty jsi strážcem jak dlouho? Je to to, čeho jsi chtěl dosáhnout? Strážce e Druhá kasta, takže jsi nikdy nechtěl být třeba profesionální sportovec, nebo hudebník, nebo třeba fotografem?" Po jeho dalších slovech se na něj musí pousmát. " Jsem si jistá, že za tvoje tak oddaná práce pro krále a palác musí být i náležitě odměněna ne? Kdy jsi byl naposled mimo palác? Svou rodinu jsi taky asi dlouho neviděl hm?" Po zmíňce o rodině se koukne na vyzdobený sloupek vedle mladíka. "Mi ta moje bude chybět a hlavně mladší sestra."

" myslím si, že budete mať možnosť to čoskoro zistiť. Ja sám som mal možnosť ho už niekoľkokrát spoznať." povedal mierne záhadne. Nebol zlým človekom, to určite nie. Možno mal svoje chyby o ktorých vedel, no tie mal každý jeden človek. No on sám sa vždy snažil o to, aby bol dobrým princom a ešte lepším kráľom, keď na to príde ten správny čas.
" myslím si, že tento ročník bude v skutku vydareným. Ak každá dáma je taká, akou si ty. Určite " na jeho tvári sa objavil malý úsmev, bol rád, že týmto spôsobom mohol spoznať aspoň jedného človeka. No určite príde ten moment, kedy na to príde. Určite sa bude cítiť za to previnilo, poznal sa už veľmi dobre no aj tak dúfal, že mu to niekedy odpustí.
" chcela by si mať niekedy vlastné deti? " povedal otázku takým tichým spôsobom ako keby sa obával jej odpovede. On sám ich určite chcel, v budúcnosti. Mal tie predpoklady na to, aby sa stal dobrým otcom. Možno to bolo v ňom, možno to bolo z toho dôvodu, že bol anjelom a nemohol byť zlým človekom.

" život sa zmení v momente, kedy sa tu človek zabydlí. Bud správaním alebo s povinnosťami. A ako som tu dlho ja sám? niekedy mám pocit, že som tu už od samotného narodenia " jeho smiech sa dostal do povedomia v ich okolí. Ten smiech, ktorý bol harmonickým a upokojujúcim.
" no je to moja povinnosť. Byť stále v pozore. Počúvať rozkazy." v tejto chvíli neklamal. On musel byť v pozore a počúvať každý jeden príkaz, ktorý mu je povedaný. či to je už od jeho otca, alebo ľudí, ktorých má pod sebou ako radcov.
" ale ak by som sa mal zamyslieť, čo by som chcel niekedy v budúcnosti dosiahnúť? " na malý moment sa musel zamyslieť. " chcel by som dosiahnúť to aby ľudia videli mňa samého. Nie to, čo sa odo mňa očakáva. Chcel by som byť nápomocní.."

"V to doufám, že to bude brzy. Jsem na něj opravdu zvědavá." Potom se na něj koukne jejíma čokoládovýma očima a pousměje se. ?Fajn , tak teď ti oficiálně celkem závidím, že jsi měl tu možnost jej aspoň na chvilku potkat." Zasměje se a sjede si jej pohledem. Zajímalo, jak dlouho chce předstírat strážce, ale zase je to roztomilé, že chce být inkognito. Kdybych nevěděla, jako ve skutečnosti vypadá jako princ, tak bych m na to, e je strážce i skočila. Nechme to takhle. Milé gesto. Nad jeho dalšími slovy se jen zasměje a pohodí lehce vlasy. "Tak to mi lichotí, e by mohla každá být jako já, ale zase by to bylo nezajímavé. Každý je nějaký a to je přeci fajn. Člověk se tak o každém dozví mnoho zajímavého a to je na tom to okouzlující ne? Princ má tak možnost poznat od každé z nás její osobnost a podle toho se rozhodnout." Pokrčí lehce jedním ramenem a potom vstane a jde k jednomu sloupku a koukne se na něj přes rameno, když jej poslouchá.
?Já bych děti jednou určitě chtěla, kdybych je nechtěla, tak bych se nevěnoval tomu, povolání, kterému se věnuju." Pousměje se. "A ty? Jsi ten tip člověka, který by chtěl velkou rodinu, nebo stačí jen páreek chlapeček, holčička a stačilo?" Koukne se na něj zvědavě a potom se koukne na výhled z altánku do zahrad, ale dále jej poslouchá. "Takže když se zde cítíš, jako by jsi se zde narodi, tak by jsi mne někdy mohl dělat společnost při objevování některých míst tady." Koukne se na něj letmo a usměje se. To by bylo opravdu zajímavé. "Ve střehu musí být vlastně tak trochu každý. Jak zde, tak i za zdi paláce, kvůli rebelům. Nikdy nevíš, kde na nějakého narazíš." Potom se plně otočí k němu a věnuje mu pozornost. " Jako malá holka jsem výdycky chtěla být princeznou, take jsem záviděla princi, že žije v paláci. Potom jsem měla i urřité období, kdy jsem ho em Milovala? No, a potom jsem chtěla taky být hereškou, nebo zpěvačkou, ale to mi moje kasta nepovoluje, takže jsem si našla místo právě ve školce, protože děti jsou naše budoucnost a mne těší, že já jsem pravě ta, která je může naučit, jak se o sebe postarat a tak no. Ani nevíš, jak je to krásnej pocit, když se jim něco povede a pochválím je a v těch jejích očkách vidíš tu jiskru nadšení." Pousměje se.

" prečo by si mi mala závidieť? je to obyčajný človek. To len okolie z neho robí niečo viac. Dokonca som sa už dozvedel aj pár vecí o tom, že mnoho ľudí, si o ňom myslí, že je bezcitným a arogantným princátkom. zvláštne alebo nie? pre niekoho, kto má v sebe anjelskú krv to ani nie je prípustné.." on sám sa pristihol pri tom ako zatínal ruky v päsť z toho dôvodu, že ho tie reči trápili. Chcel byť dobrým princom a ešte lepším kráľom a toto mu určite nedávalo pekné meno.

" určite bude mať možnosť spoznať každé jedno dievča. O tom nepochybujem ale tie večierky a bály, ktoré sa tvoria na tomto mieste. To si ešte možno ani len nevidela. Jednoducho je len jediné slovo, ktoré by to vedelo priam dokonalo opísať a to je KRÁSA." On sám to mal rád organizovať. Možno si na to mohol zohnať niekoľko ľudí, ktorý by sa o to postaralo no on sám bol rád ak mohol vymyslieť každý jeden detail. nehovoriac o tom, že v jeho záľube bolo vždy tvorenie tematických večierkov.
" bude to veľmi zaujímavé a určite aj zábavné." Jeho kútiky pier sa stočili do malého úsmevu. Tešil sa na to, o tom nebolo vôbec pochýb.
" myslím si, že by som chcel mať tri alebo štyri deti. Mám rád deti, mám rád ich smiech a vymýšľanie rôznych somariniek.." premýšľal dokonca nad tým, aké by to bolo zobrať si niekoho v kom by sa napokon sklamal. čo ak príde ten moment, kedy príde na to, že tá láska pominula a on v skutočnosti zdieľa život len s niekým, s kým sa nebude vedieť ani pozhovárať.
" herečka a speváčka? niekedy mám pocit, že to je sen mnohých mladých dievčat.." zasmial sa Edoardo.

"Máš pravdu je to obyčejný člověk, který vlastně zase tak obyčejný být vlastně ani nemůže, když si to tak vezmeš. I kdyby to sám chtěl, tak je zde stále ten fakt, že je korunním princem a toho se jen tak nezbaví." Koukne se na něj a za se vrátí se na místo a kotníky má u sebe stejně, jako kolena a na ně si dá ruce. "Podle mne je tohle jen maska pro veřejnost, ale ve skutečnosti je úplně jiný a to, jak na lidi působí je prostě jen důsledek toho, jak mu je řečeno, aby se choval." Nakloní hlavu lehce na stanu a její bílé vlasy spadnou na jedno rameno. "Právě proto jej chci poznat, abych věděla jestli se pletu , nebo ne, ale věřím, že se nepletu. Na názory ostatních ak nehledím a utvrzuju se jen svým vlastním úsudkem podle toho, jak na mne působí."
Poslouchá jeho další slova a uchechtne se. Myslím si, že po několika dnech s námi ti půjde malinko hlava kolem "Taky si myslím, že to bude celkem sranda s tolika jistě zajímavýma holkama." Nad zmíňkou o dětech se jí zablýskne v ořích čistá radost."Přesně moje slova! Jejich smích a radost je prostě ten nejhezčí způsob, kterým ti prostě dobijí energii." Zazubí se a nakonec se na něj koukne na oko namyšleně. " Jo, stejně jako klučičími sny je stát se úspěšným policistou, mebo hasičem a nakonec taky třeba strážcem , který je chrabrý a oddaný své práci a tak riskuje svůj život a to na dívky taky působí jako magnet." Zasměje se nakonec a potom jen pokrčí rameny."Myslím, že je naprosto jedno, jaké má kdo povolání, nebo postavení. Důležité je, aby spolu měli společný nějaký ty zájmy, nenudili se spolu a milovali se právě proto, e jeden bez druhého nemůžou být a ne jen proto, jak moc peněz má na kreditce." Mávne nad tím rukou a pak se zazubí. "Když jsme u těch zůjmů, tak by mne zajímalo, jaké jsou tvoje zájmy? Co tě baví, když nepočítám, že tě evidentně baví služba královské rodině."

„ nikdy som nepremýšľal nad tým, aké to musí byť z pohľadu účastníčky. Žiť s tým pocitom, že jedného dňa sa zamiluješ do princa, skutočne sa zamiluješ no musíš žiť s tým pocitom, že sa nachádza na tom danom mieste v rovnakej pozícií niekoľko ďalších dievčat, ktoré majú rovnaký cieľ." Vždy sa na to pozeral len zo svojej strany.
Edoardo nikdy nepremýšľal aká musí byť selekcia pre dievčatá. Možno to hlavné rozhodnutie bolo práve na ňom kvôli sympatiám no on nebude môcť zabrániť to, aby sa niekto do neho nezamiloval a následne netrpel. Takto to určite nefungovalo.
„ myslím si, že toto nie je len náš názor. Určite aj princ má rád deti, určite bude túžiť po väčšej rodine ako len po jednom potomkovi. A určite nebude tým človekom, kto by tých potomkov nechcel vôbec.“ Na jeho tvári sa objavil malý, úprimný úsmev. Potom sa musel zasmiať pretože to bola pravda, deti vedeli snívať o rôznych zvláštnych veciach o tom jednoducho nebolo pochýb.
„ deti vedia mnohokrát vážne prekvapiť. To, čo sa skrýva v ich hlavách, to ako premýšľajú, ako sa správajú.“ Sám s tým mal už nejaké tie skúsenosti. Nie z toho dôvodu, že by mal už nejaké utajené dieťa, to rozhodne nie.
„ moje záujmy? Uf, nemám na ne príliš čas. No aj tak mám rád ak sa môžem zatvoriť do bazéna, nechať vypnúť myšlienky a plávať a plávať. A taktiež hudba, vždy som ju chcel pochopiť natoľko, aby som mohol byť nejakým profesionálnym klaviristom. No asi najväčšou záľubou u mňa je..“ no v jednom momente sa takmer okamžite zastavil. Nemohol povedať, že tá najväčšia záľuba je práve prelet cez mesto, kedy sa pozerá na ten svet na zemi, ako je všetko zrazu iné.
„ hm.. myslím si, že je u mňa záľuba nechávať si tajomstvá „ ..