...
 
HomeHome  CalendarCalendar  FAQFAQ  SearchSearch  MemberlistMemberlist  UsergroupsUsergroups  RegisterRegister  Log inLog in  

Share | 
 

 Hradby paláce

Go down 
AuthorMessage
Reportérka
Admin
avatar

Posts : 51
Join date : 2018-10-07

PostSubject: Hradby paláce    Sun Oct 07, 2018 8:10 pm

Back to top Go down
View user profile http://new-selekce.forumotion.me
Reportérka
Admin
avatar

Posts : 51
Join date : 2018-10-07

PostSubject: Re: Hradby paláce    Mon Oct 15, 2018 5:32 pm

Ten výhled, ty hradby, to kamení. Ne nadarmo jsou naše hradby nejoblíbenější místo. Jsou okolo celého paláce a můžete z nich sledovat jak východ tak i západ slunce.
Mezi dvěma uvolněnými kameny se v mírném větříku třepotá lístek. Číslo nejde vidět, musíte ho lehce vytáhnout a poté ukáže číslo 4. Jste skoro u konce, ale ne uplně. Otázka zní: Princův oblíbený člen královské rodiny? Počítá se i ta širší. Tady si dávejte pozor na odpovědi.

Indicie k další místnosti je zde. "Nejoblíbenější místo princezny Valerie Schreave?"
Back to top Go down
View user profile http://new-selekce.forumotion.me
Merliah Goodwin

avatar

Posts : 35
Join date : 2018-10-10

PostSubject: Re: Hradby paláce    Mon Oct 15, 2018 8:19 pm

Do paláce přišla s jediným cílem. Stál se královnou stůj co stůj, i když možná jinak, než všechny ostatní. Chce krále ne nevyzrálého kluka. Prochází se po hradbách, zatímco ji začíná být trochu zima, tak se objímá pažemi a dívá se po kamení. Ten papír může být kdekoli. Na první poled jej nevidí, ani když projde kolem. Teprve když ji ovane vítr, uslyší zvuk třepotajícího se lístku. (nevím jak jinak ten zvuk nazvat) Podívá se kolem dokola a už si říká, že jí haráší, nebo přes vítr opravdu slyší papír. Pak ale uvidí mezi uvolněnými kameny třepotat se papír. Oblíbený člen, vzhledem k tomu že vypadá jako dítě, je moje odpověď jasná... Jeho maminka. Kdo jiný by mu utíral mlíko z brady. I když ji napadne i jako druhá mladší sestra, napíše královnu. Poté se zvedne ze země a zamíří rychle pryč.
Back to top Go down
View user profile
Caydence Murphy

avatar

Posts : 20
Join date : 2018-10-10

PostSubject: Re: Hradby paláce    Mon Oct 15, 2018 8:44 pm

Vyjde schody na hradby a koukne se před sebe na výhled a nakonec se koukne i dolů.Jo, kdybych se chtěla zasebevražit, tak bych šla rozhodně sem.1 Nakonec se , ale začne rozhlížet a najde papírek a přečte si další otázku. Vezme si do ruky tuku a začne si jí pohazovat mezi prsty. Skousne si zase spodní ret a nakonec na něj napíše. jméno jeho mladší sestry. Pak si přečte další instrukci. Papírek vrátí na místo a odejde se pryč.
Back to top Go down
View user profile
Olivia Eleanor Johansson

avatar

Posts : 32
Join date : 2018-10-11

PostSubject: Re: Hradby paláce    Mon Oct 15, 2018 9:19 pm

Jakmile vstoupila do hradeb,rozhledla  se po okoli. Byl to krásný výhled,ale clovek by mohl opravdu lehce uklouznout a už by byl dole. Proto se opatrně procházela a hledala další indicii..po chvili si všimla uvolněných kamenů a papírku mezi nimi. Opatrně jej vytáhla,aby ho netoztrhla a přečetla si další otazku. "Kdo by nemiloval sestřičku." Řekla si,a proto napsala jmeno "Anastasia Theresa Shreave. Po přečtení indicie vykulila oči a myslela si,ze si z ni snad někdo dělá srandu.. a kdyz zminili princeznu,co kdyz je ta osoba ona?..nechala to taj a zamířila ono misto tedy hledat..
Back to top Go down
View user profile
Sage Pearson

avatar

Posts : 8
Join date : 2018-10-07
Age : 19

PostSubject: Re: Hradby paláce    Mon Oct 15, 2018 10:00 pm

Na terasu sa terigala zbytočne. Už druhýkrát sa pomýlila, ale aspoň to nebolo také ľahké a zobralo jej to viac času ako si pôvodne myslela že zoberie. Keď si všimne lístok, odpovie aj na ďalšiu otázku a to odpoveďou Anastasia. Potom zamieri hľadať ďalej.
Back to top Go down
View user profile
Olivia Eleanor Johansson

avatar

Posts : 32
Join date : 2018-10-11

PostSubject: Re: Hradby paláce    Sun Oct 21, 2018 1:15 am

"To máte pravdu a já jako jedna z účastnic s tím musím počítat." Dodala jeste,protoze to tak bylo a nechtela,aby si říkal,proc se sem vlastně hlásila. Bylo to vsak v toho duvodu,ze chtela poznat prince. Odmala po tom touzila a dice si parkrat jako mali hrali. Ovsem ted s nim nemela jeste jeste moznost mluvit. Misto toho poznala mileho a krasneho budouciho krale Irska. To take zminila a doufala,ze to neslyšel. Nic na to vsak nerekla,tak usoudila,ze to bud nezaregistroval nebo videl jeji vyraz a mlcel. Zpozornela,kdyz se k ni sklonil a poseptal ji do ucha. Mirne privrela oci a otevrela je zase,kdyz se odtahl. To s ní trochu zamávalo,ale nemohla to davat najevo,tak se jen usmala. Pote poslouchala,jak to u nich chodi a bylo fo vlastne pochopitelne. Jakmile domluvil,divala se mu do oci. "Takze nemate urcene uz od kolebky,koho si vezmete?" Zeptala se,protoze slysela,ze nekde to tak funguje."a chápu vas. Popravde princi vubec nezávidím. Neumím si představit,ze bych si měla vybírat z tolika muzu." Usklibla se a pote zase zvedla koutek k úsměvu,kdyz mluvil o whisky. Zvedla pobavene obočí. "Vážně? Ja tady ty spory moc nechapala." Pokrcila rameny a bylo to tak. Jako kdyby to nebylo jedno. Kazdy memel svou a kazdemu chutnala jina. Proč byt kvůli tomu ve sporu?
Trochu vedela,ze to na ni hraje,ale pres to se mu omluvila a nabic rekla pravdu. On by byl pohledny i v pytli. Po zmineni prince se jej snazila obhajit a na princovu vetu prikyvla. "Ano..ale mel by si udelat cas na ples a aspon nas prijit privitat." Řekla nakonec, protože většina dívek tu na nej čekala. Liv ne,ta byla s princem Irska rada. Pak si musi vyhledat jeho jmeno a nějake veci o nem. To uz byla nemoc z povolání,ze si o lidech,kteri ji zajimali vse zjišťovala.
Nabídl ji bud tanec nebo prochazku a ona se rozhodla,ze bude lepsi,kdyz se projdou i s ohledem na jeho unavu. Pokývala hlavou a kdyz zminil hradby,uculila se. "Moc ráda. Neprochazela jsem se po nich dlouho. Víte,starala jsem se princi o koně. Obsedala je..muj  otec je do palace dodava." Řekla,kdyz  vysli ven. Nadechla se cerstveho vzduchu a spolecne s princem dosli az na hradby. Liv se rozhledla kolem a usmala se. Vyhled byl nadherny jako vzdy..otocila se na prince. "Treba si najdete svou budouci zenu tady." Řekla jen tak mimochodem a zase se rozhlédla po okoli. Vse tu bylo nádherné a honosné. Mozna by si i umela predstavit tady zit. Ale netušila,zda by zvladla všechny povinnosti kralovny.. jenže milovala vyzvy..
Back to top Go down
View user profile
Ethan C. Murphy

avatar

Posts : 21
Join date : 2018-10-20

PostSubject: Re: Hradby paláce    Sun Oct 21, 2018 1:27 am

"Časem si zvyknete. Věřím, že vy jen tak nevypadnete. Jste sympatická, dokážete zaujmout a dokážete vhodně konverzovat. To Adrian určitě ocení." řekne vážně a usměje se. Poté jí vysvětlí jak to u nich vlastně všechno probíhá. "Myslíte domluvený sňatek? Nene, na to se u nás nehraje. V některých zemích to je, ale u nás chceme svobodnou volbu. Většinou ty sňatky nebyly šťastné a to se odrazilo i na tom jak král s královnou vedli zemi." znovu ji vysvětlí.
"No nezávidím mu to, to je pravda. Ale určitě to zvládne." řekně upřímně a podívá se na ni. "Ony jsou to spíše žabomyší války, stejně nikdo nevyhraje. Protože ani není co." zasměje se. On má rád irskou whiskey, ale nepohrdne ani tou skotskou. "Určitě vám to vysvětlí, proč dnes nedorazil. Ale zase, kdyby tady byl nejspíš bych se unudil k smrti." Zasměje se. "Určitě byste se bavila s ním a snažila se ho okouzlit." podívá se na ni a promne si rty.
Když se rozhodnou jít ven, je vlastně moc rád. Potřebuje protáhnout nohy a nadýchat se vzduchu. Jakmile s Olivií dojdou ven pořádne a zhluboka se nadechne. "O koně? Takže jim rozumíte? Já tyhle zvířata nikdy uplně nepochopil." přizná se. Trošku se za to stydí, přece jen, princ by měl umět jezdit na koni. Tady se to bohužel uplně nepovedlo. "Jednou mě kůň zhodil a od té doby mám na zádech jizvu." řekne jí při procházce po hradbách. Přece nebude jen mlčet. "Tady? Nějakou zahraniční princeznu, možná." pokrčí rameny, nad tímhle uplně nepřemýšlel. Potom mu ale dojde jaký je hlupák a hulvát zároveň. Ani mu to nedošlo. Když si přečetl její jméno na jmenovce. Najednou se zastaví a otočí se k Olivii. "Strašně se omlouvám. Já jsem se ani nepředstavil. Tak to je hluboce neslušné." Odkašle si a upraví vlasy. "Ethan Cillian Murphy. K vašim službám." , klapne nohama jak nějaký voják, snaží se to trošku převézt i na žert, protože teď se chce hanbou propadnout.
Back to top Go down
View user profile
Olivia Eleanor Johansson

avatar

Posts : 32
Join date : 2018-10-11

PostSubject: Re: Hradby paláce    Sun Oct 21, 2018 2:22 am

"Budu muset." Řekla, protože co jí vlastne zbývalo. Pak však mlcela a poslouchala,co dal říkal. Usmála se jako sluníčko. "Děkuji,výsosti. Toho si velmi cením." Zajiskřily jí oči a myslela to upřímně. Kez by ji tak viděl i Adrian. Jak o něm pořád mluvil,zajimalo ji,jaky spolu maji vlastne vztah. "Znáte se s princem dobře? Jste přátelé?" Vyzvídala dál a myslela si, že jsou si blizci, protože jak by jinak to vše o něm věděl. Co ma rad a co oceni.
Vysvetli,jak to tam chodi a ona zmini domluveny snatek. Pokyvala hlavou a pak mu visela na rtech. Počkala,az  domluví a rukou si prohrábla vlasy. "Tak to chápu. Sama si neumím představit, že bych se nevdala z lásky." Vlastně ani tolik netouzila stat se kralovnou,jako spise najit lasku. At uz prince Adriena nebo nekoho jineho. Nechtěla si ho brat za kazdou cenu. "Já bych chtěla člověka nejprve lépe poznat,než si ho vezmu." Sdělila mu naprosto zbytečně, proto se zastyděla. "Promiňte,to Vás asi nezajima." Omluvila se. Princ řekl, že mu to nezávidi,ale že to zvládne. "Ano,urcite  a snad najde svou lásku. Přeji mu to.." pronesla upřímně bez emoci. Přála mu to, jako všem okolo sebe.. všichni  si zasloužili byt stastni.
Zasmala se. "Ano,to mate pravdu. Jako kdyby to nebylo jedno." Prohlasila na spor mezi Skotskem a Irskem o whisky.
Když zmínil, že jí Adrien vysvětlí,kde byl pokrčila rameny..ale nerekla na to nic. Jen se zasmála jeho dalsi vete. "Tomu nevěřím. Jistě by Vám tu dělala společnost jiná dívka nebo princezna." Ujistila ho..vzdyt  kdo by mu odolal. Nevěděla,co však ma rict na poznámku ohledně toho, že by se snažila okouzlit Adriana. "Nejsem fanynka mackani se a navic nemam rada co by kdyby." Broukla a po chvili vyšli ven. I princ se nadechl čerstvého vzduchu. Tam mu sdělila, že se starala o koně
 Na jeho otázku přikývla. "Dalo by se říct. Otec mě to učil odmala." Svěřila se, protože koně opravdu milovala. "Nemusíte je chapat,ale musite mu ukázat,kdo je pánem. I kdyz ne tvrdym způsobem." Zdůraznila,protoze  neměla rada,kdyz se se zviraty zacházelo zle. Na jeho poznámku o pádu se uchechtnula. "Já spadla tolikrát, že uz to ani nespocitam. Jako malá jsem padala furt, než jsem se naučila jezdit a zacházet s nimi."  Rozpovidala se a když so uvedomila,ze zminil zmini. Bylo ji to jasne. Muzi byli vetsi "bolístky",nez nez zeny. Pokrcila rameny, když zminil princeznu. "Třeba." Řekla na to jen. Procházela se po hradbách,kdyz  na ni promluvil. Zvedla koutek k úsměvu, protože to byla pravda. Nechtěla to vsak vice rozebírat,proto se jen usmála. "Je mi cti poznat vase jméno,i vas výsosti." Řekla mile a trochu ji pobavila slova o tom,ze  je ji k sluzbam. "Vážně? K jakým?" To ji vazne zajimalo a chtela vědět,co ji odpovi...
Back to top Go down
View user profile
Ethan C. Murphy

avatar

Posts : 21
Join date : 2018-10-20

PostSubject: Re: Hradby paláce    Sun Oct 21, 2018 2:43 am

"Teď zvládáte mluvit se mnou bez toho aniž byste koktala nebo mě jakkoliv urazila. Máte dobře našlápnuto." usměje se na ni. Chce ji podpořit, nedokáže si představit jak velký nápor musí být to, být v téhle soutěži a snažit se o srdce jednoho muže když za sebou má dalších devět dívek. Strašlivá představa. Po její otázce na prince se na chvilku zamyslí. "Vlastně ano, jsme přátelé už několik let, ale ne takoví, kteří by si říkali svá tajemství." zasměje se.
"On podle mě nějaký svazek bez lásky nemá uplně budoucnost. Tak či onak to na něčem ztroskotá. Na čemkoliv. Většinou na tom, že si jeden z nich najde někoho jiného. Ale když se to stane v královském páru, bohužel spolu musí zůstat a bokovky tajit. Není to jednoduché." pokrčí rameny a oddechne si. Je rád, že je venku a konečně se může nadechnout. Její další slova bere jako další komentář k rozhovoru, ne jako něco špatného. "Nemusíte se omlouvat. Je to normální, že člověk chce svého budoucího manžela nebo manželku nejdřív poznat. Přece s tím člověkem pak bude trávit svůj život." pousměje se a prohlédne si ji. "A nečervenejte se." odvrátí oči aby jí to nebylo nepříjemné. "A myslíte si, že vy budete jeho láskou? Nebo přece kvůli tomuhle jste tady ne? Poznat prince a zjistit zda by to šlo." řekne klidně a s úsměvem. Nemyslí to nijak zle, jen je zvědavý.
"Myslíte? Nejsem zase tak neodolatelný, že by na mě stály dívky fronty." zasměje se a prohrábne si vlasy. Poté se lokty opře o vyšší část hradeb a zadívá se někam do dálky. "Tak to máte štěstí. Já na ně nikdy neměl dost síly ani respektu. To já nejspíš neumím. Takové to ukázat kdo je pán, ale klidně." pokrčí nevinně rameny. On to dokáže ukázat s respektem, jasně a tvrdě. Na ty koně byl prostě moc tvrdý a nefungovalo to. Proto taky skončil na zemi a neudržel se na něm.
"Problém je v tom, že je tady snad více účastnic Selekce než princezen, takže ty procenta hledání partnerky se spíše blíží k vám jako účastnicím. Což je pro mě nevhodné, jelikož si nemůžu dovolit vzít Adrianovi účastnici." pokrčí rameny. "Takže mám opravdu na výběr jen nějakou z princezen. Kterých je tu málo. Je to začarovaný kruh." zhluboka se nadechne a na chvilku zavře oči. Poté mu ale dojde jak byl nevychovaný tak se představil. Olivie to ale vzala doslova. Sám si naběhl, sám si to taky vyžere. Ušklíbne se a podívá se jí do očí. "Jsem nevychovaný a zasloužím si to. Za tohle vám splním jedno přání. Ale prosím ať je to něco co dokážu." zasměje se. "To by se dalo počítat ke službám ne?"
Back to top Go down
View user profile
Olivia Eleanor Johansson

avatar

Posts : 32
Join date : 2018-10-11

PostSubject: Re: Hradby paláce    Sun Oct 21, 2018 11:20 am

Po jeho první větě se usmála. "Děkuji za uznání,výsosti." Podívala se mu do očí a pak začla mluvit. "Já jsem zvyklá mluvit s lidmi a navíc s Vámi to jde samo. Neodbyl jste mě a jste velmi milý." Musela uznat na oplátku ona a na chvíli jí v hlavě uvízla myšlenka,proč on není Adrian. Povzdechla si potichu a nakonec doufala,že bude také tak milý jako tento princ a že konverzace půjde tak nějak sama,jako v tomto případě. Znal Adriana, protože by o něm jinak tak nemluvil. Sdělil jí však,že jsou přátelé,ale neříkají si svá tajemství. "Já se neptala proto,že bych chtěla na prince něco vyzvídat." Zavrtěla hlavou,aby to tak nepochopil,protože to tak možná vyznělo. "Jen jsem zvědavá." Dodala ještě a zatvářila se nevinně.
Potom mu visela na rtech,poslouchala každé jeho slovo a naprosto s ním souhlasila. Při posledních větách se zamračila a neuměla si to představit. Rodiče měli také svou představu o jejím manželovi,avšak nenutili ji do svazku. Liv by snad i utekla, aby se nemusela vdát z povinnosti. "To musí být hrozné a pro mě naprosto nepředstavitelné." Otřepala se té představě a venku jí už bylo lépe. Ten čerstvý vzduch bylo přesně to,co potřebovala.
Proto se také rozmluvila a následně omluvila. Princ to však nevzal nijak špatně a jí se tím zalíbil ještě víc. "Přesně tak. Navíc já to vždy chtěla jako blesk z čistého nebe. Že oba hned vycítí,že je to ono.." nechala se znovu unést a zadívala se mu do očí. Raději uhnula pohledem a uculila se,když řekl,ať se nečervená. Nestávalo se jí to často,protože měla tvrdou slupku,kterou povětšinou málokdo rozlouskl. S tímto princem však byla sama sebou a zcela přirozeně. Po jeho otázce se na něj otočila a nakrčila čelo. "Popravdě vůbec netuším. Viděla jsem ho akorát v televizi,nemluvila s ním. Nevím,jaký je. Zda bychom měli o čem mluvit a rozuměli si." Pokrčila rameny,protože to tak bylo a rozhodně nebyla jedna z těch poblázněných dívek. "Já jsem asi jedna z mála,která si nemaluje budoucnost v paláci. Chtěla jsem poznat prince. Zjistit,jaký je. Případně poznat i jiné lidi,než s kterými se stýkám běžně.." přiznala,ale aby si nemyslel,že je tu kvůli popularitě nebo tak,musela ještě dodat. "Ale kdyby jsme si padli do oka a třeba se i zamilovali,bylo by to jako v pohádce." Trochu se zasnila,protože by to tak skutečně bylo. Dívka od koní by se stala královnou..
S jeho další větou nesouhlasila,ale nevedela,zda je vhodné mu říkat,že neodolatelný je. Nakonec se rozhodla přeci jen něco říct. "Tomu nevěřím." Zavrtěla hlavou a hlavou. "Viděla jsem,jak na Vás dívky zíraly a nejen ze selekce. Jen já jsem se odhodlala a oslovila jsem Vás." Řekla pravdivě,protože na něm mohly jak dívky ze selekce,tak i zaměstnankyně oči nechat. Nebylo divu,byl vážně elegantní a byla ráda,že za ním šla a oslovila ho. Sledovala jej,jak se zapřel lokty o hradby a zadíval se do dáli. Stoupla si vedle něj a poslouchala,co říkal. Pousmála se tomu. "Na tom není nic těžkého,jen to chce trpělivost a důslednost." Řekla nakonec a klidně by mu to i ukázala a případně ho tto naučila. Nevěděla však,zda by to bylo vhodné a také,zda by o to vůbec stál. "Já se to učila také dlouho. Nebylo to hned." Přiznala,protože to tak bylo. Mít k nim vztah prostě jen nestačilo.
Mluvil o princeznách a účastnících a Liv se uculila. Pak však zmínil,že je to nevhodné a úsměv jí zmizel. Měl však pravdu. Bylo by zvláštní,kdyby mu tu balil uchazečky. Zasmála se,aby zakryla to malé zklamání,které v tu chvíli pocítila a netušila proč. "To by bylo vážně nevhodné a asi by nebyl rád." Řekla nakonec a otočila se na něj. "Můžete i mezi tím málem potkat svou lásku. Člověk nikdy neví." Mrknula na něj a pak se pousmála. Neoochybovala o tom,že svou lásku najde. Byl vážně okouzlující. 
Představil se jí a tak trochu si naběhl. Už chtěla říct,že to tak nemyslela,když viděla jeho ušklíbnutí. On to však nevzal špatně a překvapil ji svým návrhem. Pousmála se a zamyslela nad tím,co by mohla chtít. Podívala se na něj a pohla rty do strany. "Splníte mi přání? Tomu se nedá odolat,ale momentálně mě nic nenapadá...snad jen." Něco jí přišlo na mysl,netušila však,zda může. "Pokud to není zakázané a hodí se to,ráda bych se s Vámi projela a třeba Vám i ukázala,jak na koně...pokud Vám to ovšem není proti srsti.." dodala ještě,protože ho nechtěla nutit do něčeho,co by se mu příčilo. Ruky z hradeb sundala a objala se jimi,protože i když byly šaty dlouhé a měly rukávy,tak přece jen se u loktů rozšiřovaly a jí tím pádem profoukl vítr do těch škvír. Pohladila se jimi,aby se zahřála. Nechtělo se jí však dovnitř. Otočila se na prince,očima těkala po jeho tváři a čekala,co on na to. Počítala s tím,že asi nebude z toho moc nadšený,ale kdo ví..
Back to top Go down
View user profile
Ethan C. Murphy

avatar

Posts : 21
Join date : 2018-10-20

PostSubject: Re: Hradby paláce    Sun Oct 21, 2018 12:03 pm

"Nemáte vůbec zač." poví klidně a upřímně. "A proč bych Vás odbýval? To by bylo krajně nevhodné. Takhle by se gentleman chovat neměl." řekne vážně a zadívá se jí do očí. Jakmile se zeptá na to, jestli je s princem nějak blízký přítel, samozřejmě že ho napadne, že chce na Adriana něco vyzvídat. Stále je to zvědavá žena, ale z něj toho moc nedostane, moc toho totiž neví. Když mu ale vysvětlí, že to takhle nemyslela jen se zasměje. "Omlouvám se, nejspíš jsem to špatně pochopil. Tak nějak stále jsem v režimu že dívky ze Selekce udělají vše aby dostaly prince." I když ty na to teda nevypadáš.
"Je to hrozné." Bohužel ví, že takhle fungovali ještě jeho prarodiče. Kteří také tenhle zákon zrušili, protože nechtěli aby tohle zažil jejich syn a chtěli aby si našel pravou lásku. Jakmile se ale rozpovídala o lásce a zamilovanosti, zněla jako každá z dívek se kterýma na tohle téma narazil. Tak unešené. "Já na lásku na první pohled nevěřím a ten blesk z čistého nebe by mohl být zajímavý, ale bohužel nemůžu soudit." Ano měl nějaké přítelkyně, tajně, ale nikdy to nebylo ono. Většinou šly jen po jeho budoucí koruně. A to on rozhodně netoleruje.
"Myslím, že si budete rozumět, Adrian je velice příjemný muž a pravý gentleman." řekne vážně a pousměje se. Opře se poté o hradby a zadívá se někam na světýlka v dáli. "V pohádce." zasměje se a otočí se na Liv. "Věříte na pohádky?" pozvedne zvědavě obočí a v jeho očích jde vidět menší výsměch.
Poslouchá její slova ohledně jeho účasti na plese. "Odhodlala? Přece jste mě jen slušně pozdravila. Takže v tom hned ze začátku bylo něco víc?" podívá se na ni a propíchne ji pohledem. Mírně se u toho ušklíbne. Zase ji dostal. Přece jen mu řekla, že ho oslovila ze slušnosti a nic jiného v tom nehledala.  Jakmile se začali bavit o koních automaticky se protáhl kvůli jizvě na zádech. "Vy jste žena, pro vás není těžké mít tu důslednost a trpělivost. Já s těmito vlastnostmi nejsem uplně kamarád." pokrčí nevině rameny.
"No právě. Nebylo by to vhodné." podívá se na ni a zahledí se jí do očí možná na trošku déle než je vhodné. Poté pohled strhne někam pryč z hradeb. Jakmile se jí představí, zjistí že si hezky naběhl a je potřeba aby splnil svůj slib.
Poslouchá ji a čeká co vymyslí. Nebojí se, že by vymyslela něco zlého, ale to co mu řekne ho trošku překvapí. "Vlastně..." prohrábne si nervózně vlasy. "Nemůžu říct ne. Nebude to pro mě příjemné, ale určitě to zvládnu." poví s úsměvem.
Tak nějak mu dojde že jí bude nejspíš zima, je už pozdě a zima venku docela je. Jakmile uvidí jak si tře ramena a paže, automaticky si sundá sako a položí ho na její ramena. "Není to nic extra, ale určitě vám to pomůže." řekne s úsměvem.
Back to top Go down
View user profile
Olivia Eleanor Johansson

avatar

Posts : 32
Join date : 2018-10-11

PostSubject: Re: Hradby paláce    Sun Oct 21, 2018 1:19 pm

Usmála se jeho větě,ale měla zač děkovat. Dělal jí společnost i přes to,že před pár hodinami teprve přijel a Liv za to byla ráda. Navíc,jak mluvil,nejevil se vůbec namyšlený a nemluvil s ní povýšeným tónem. Jednal s ní,jako se sobě rovnou. "To máte pravdu,ale jsem přeci jen obyčejná a vy urozený. Měla jsem za to,že se moc nevídáte s obyčejnými lidmi..že se pohybujete pouze ve svych vrstvách." Objasnila,co si myslela. Tady to chodilo jinak,když si i princ vybíral nevěstu z obyčejných dívek a ne sobě rovných. Netušila však,jak to mají v Irsku..proto to řekla. Po její otázce si uvědomila,jak to vyznělo a tak to také i princ pochopil. Vysvětlila mu,že to tak není a po jeho omluvě zvedla koutky k úsměvu. "To je v pořádku a je to pochopitelné. Já však nejdu pres mrtvoly,abych za každou cenu získala prince. Buď si padneme do oka nebo ne." Pokrcila rameny a možná to bylo zvláštní, že tak mluvila. Ona se na to však dívala reálně a s chladnou hlavou. Nelitala v oblacích a nepředstavovala si,jak bude po jeho boku stárnout. Nebyla taková, spíše byla skepticka a na lásku moc nevěřila.
I princ potvrdil,ze je mu to proti srsti a nebylo divu. Vždyť kdo by chtěl domluveny sňatek. Dříve to tak ovšem bývalo a Liv litovala lidi,co tak žili.. po chvili se rozmluvila o lásce a nepřekvapilo ji,co on na to poznamenal. Len to chápala. "Také jsem to ještě nezažila.." přiznala s pokrčenými rameni, načež jej sjela pohledem. "Ale určitě by to bylo zajímavé. Teď si ale vemte, že by se to stalo s nějakou neurozenou dívkou a vy s ní nemohl byt. To by bylo hrozné." Polemizovala nahlas a sama si neuměla představit, že by se zamilovala a vztah by ji nebyl schválen.. ušklíbla se tomu a byla zvědavá,co on na to..
Zadívala se na něj, když pronesl, že si bude s Adrianem rozumět. "Snad máš pravdu." Pomyslela si a pokrčila rameny. "Popravdě mě velmi zajímá, jaký je.." nemohla si odpustit, protože to tak skutečně bylo. Koho by to taky nezajímalo,ze? Když zminila pohádku, pobavilo ho to a ji zase jeho otazka. Zasmála se. "Nevěřím..na osud ano,ale nejsem malá holčička,abych věřila na pohádky a žili spolu šťastně až do smrti." Zavrtěla hlavou. Liv ani nevěřila v lásku. Doposud ji ještě nepoznala. Měla pár vztahů,ale ty se většinou točili kolem sexu a krachly na tom,ze Liv neměla cas a taky nekterym vadilo,co dela za praci..nebyl mezi nimi nikdo,kdo by rozehřál jeji chladne srdce.
Malinko se do toho zamotala. Chtěla mu zalichotit a stočila to tak,že to vyznělo,jaj nemělo. Po jeho otázce se zacitila trapně. "To ne. Myslela jsem to tak, že ne každá dívka by se odhodlala pozdravit prince. Já to udělala ze slušnosti,mohla jsem si vzít drink a odejít,ale to mi nepřišlo vhodné,ani slušné." Snažila se to uvést na pravou miru. Nechtěla,aby si myslel,ze ho snad chtela sbalit. Kvuli tomu tady preci nebyla. Jediny,o koho se mohla pokouset byl Adrian. Nemohla vsak poprit,ze se ji tento princ zdal roztomily.
Rozmluvila se o konich a videla,jak se protahl a s jeho větou souhlasit nemohla. Uchechtnula se. "Není to tak úplně pravda. Trpělivost neni ma silna stranka. Take jsem si nevybudovala respekt hned." Vysvětlila, protože Liv nebyla trpeliva. Vse chtela umet hned a kdyz ji neco neslo, chtěla s tim prastit. To vsak nemohla,musela jit ve slepejich otce. Takze se obrnila,ucila se a nakonec obsedala kralovske kone. Usmala se a jakmile se tema stocilo trochu jinym smerem,v jeji tvari se objevil vazny vyraz. Po jeho poznamce pokyvla hlavou a následně se zarazila,kdyz se ji zadival do oci. I ona se zadivala do tech jeho,nez uhnul pohledem. I ona odvrátila pohled od jeho tvare a promnula si krk. Nahlas vydechla a dívala se do dáli..
Navrhne mu projíždku a necekane z toho nebyl nadšený. Nakrcila celo a zavrtela hlavou. "Tak to ne. Nechci,abyste dělal něco,co Vám není příjemné. Zkuste tedy něco navrhnout vy. Co byste mi mohl ukázat nebo předvést.." pobídla ho a zase se na nej otočila. Ruce nechala na svych pazich a hladila se jimi. V tu chvili si vsiml princ,ze ji je chladno,sundal si sako a prehodil ho pres ni. "Děkuji." Špitla a když ucítila jeho vůni, která se linula z saka,privrela lehce oci. Otočila na něj hlavu a hned jí bylo teplo. Ovšem obávala se, jestli teď nebude zima jemu. "Nebude teď zima Vám?" Ujistila se,protože vítr sice foukal mírný,ale studený. Rukami si přitáhla sako blize a sjela jej pohledem. Poté jej obešla a udělala pár kroků od něj. Trochu ji znervoznoval a to se ji ji nelíbilo. On neměl byt ten,co v ni měl vyvolavat tyto pocity. Mel to byt Adrian. Rekla si vsak,ze je to nejspis tim,ze ho jeste nepotkala. Pokud je opravdu takovy,jak ho Ethan popisuje,jiste se ji bude libit..
Back to top Go down
View user profile
Ethan C. Murphy

avatar

Posts : 21
Join date : 2018-10-20

PostSubject: Re: Hradby paláce    Sun Oct 21, 2018 2:52 pm

Podívá se na ni a poslouchá její slova. "Opravdu si tohle o nás urozených myslíte? Že se bavíme jen se sobě rovnými? Někteří určitě ano, ale přece je, já nejsem jako ostatní. Teda ne ve většině věcech." pokrčí rameny. "Tak to vás obdivuji. Četl jsem o minulých selekcích, které už proběhly a někdy se to docela rvalo ty dívky mezi sebou. Podkopávaly si noh jak fyzicky tak psychicky. Opravdu vás obdivuji, že jste se do takovéhle soutěže přihlásila." řekne vážně a pousměje se. Prohrábne si vlasy a podívá se z hradeb. Po jejích slovech se na chvilku zamyslí. "Jakože bych se zamiloval do neurozené dívky? No to by byl nejspíš problém." podrbe se na hlavě. "Úplně jsem nad tímhle scénářem nepřemýšlel abych byl upřímný." řekne vážně a je trochu v rozpacích. Protože ho ani nenapadlo, že by se do nějaké neurozené mohl zamilovat. Ano takový bohužel je.
"Určitě ho brzy poznáte." řekne přesvědčivě a prohlédne si ji. "Třeba u mých rodičů to tak nejspíš je. To žili spolu šťastně až do smrti. Ale já na to úplně nevěřím." přizná se. Potom ji dostane znovu do kouta, tak nějak ho tohle baví, je trošku potvůrka v tomhle. Ušklíbne se když to začne rychle vysvětlovat. "V pořádku madam. Já vám to nemám za zlé, jsem vlastně rád, že jste mě oslovila, ale to jsem již vysvětloval." usměje se a zadívá se jí do očí.
"Také nejsem trpělivý a jsem spíše tvrdý než učenlivý. Vážný a tvrdý k věcem které bych se měl naučit a potřebují klid a rozvahu, té moc neoplývám." řekne upřímně a pokrčí rameny. Nemá se za co stydět, prostě takový je. Jakmile mu nabídne projížďku, trošku se ošije. Nemá rád koně, teda vlastně ne že by je neměl rád, prostě to s nimi neumí a to nemá rád. Když něčemu nerozumí a nemůže to nějakým způsobem ovládat. To ho štve a znervózňuje.
Když mu ale řekne, že tohle po něm nakonec nechce, mírně si oddychne. "No to já nevím co byste chtěla abych vám předváděl." zasměje se. Trošku si to v hlavě otočil k obrazu svému. "Nechám vám čas, něco určitě vymyslíte." usměje se na ni a potom si sundá své sako a nabídne jí ho. Teda spíše, rovnou jí ho přehodí přes ramena. "Víte v Irsku nemáme úplně tropické teploty. Jsem na zimu zvyklý, takže ne, zima mi určitě nebude." řekne klidně a prohlédne si ji. Vypadá v tom saku tak nevinně a křehce. Snad jako každá dívka, která potřebuje pomoci od zimy pánským sakem. Zůstane tam stát jen v bílé košili a kravatě. Ale nevadí mu to, teplo mu je a má skvělou společnost.
Back to top Go down
View user profile
Olivia Eleanor Johansson

avatar

Posts : 32
Join date : 2018-10-11

PostSubject: Re: Hradby paláce    Sun Oct 21, 2018 5:26 pm

"Popravdě? V paláci jsem se tak nějak pohybovala odmala a viděla jsem,jak se na své služebnictvo tváří. Ne,že byli zlí,ale to člověk pozná. Nemyslím si,že princové nebo princezny z jiných zemí by se se mnou bavili." Řekla tak,jak to cítila a musela s ním souhlasit v tom,že on je jiný. "To jsem si všimla,proto jsem ráda,že jsem Vás oslovila." Zopakovala s úsměvem. Netušila, že  někdo z královských může být tak milý a že si s ním tak příjemně popovídá. A to si myslela i ve chvíli,kdy mluvil o minulé selekci. Zasmála se tomu. "Já nejsem taková. Umím dosáhnout svého i čistou hrou. Nemám ráda intriky a vlastně ani přetvářku,proto se ani moc nebavím s ostatními dívkami. Raději si zajdu do stáje." Vyvětlila zcela upřímně,protože opravdu neměla v plánu se tu s někým rvát. Musela se však zasmát té predstave. "Navíc by dívky byly ve značné nevýhodě. Oblíbila jsem si nedávno box a mám silný pravý hák." Mrkla na něj a poté se uchechtnula. Neměla v plánu ho na někom zkoušet.
Její poznámka nebyla zrovna vhodna,ale zase proc by se to nemohlo stat. Poslouchala jej a bylo docela nefér,ze  nekde se pořádali selekce a v jiné zemi si zase princ musel vybrat za nevěstu jednu z urozených. Otocila se na něj. "Je pochopítelné,že jste o tom nepřemýšlel..to jen moje zvědavost." Zatvářila se nevinně. Nechtěla totiz,aby to vyznělo nejak blbe.. že by si na nej treba delala zálusk..to by ani nemohla. Zmínil Adriana a ona se pousmála. "To doufám. Pokud se nám nebude neustále vyhýbat." Ušklíbla se, protože ji vážně přišlo zvláštní, že na plese nebyl. Všechny dívky tam šly jen kvůli němu a on si nepřijde. Mluvil o svých rodičích a bylo to,jako kdyby jí mluvil z duše. "U našich to bylo stejné. Zamilovali se na škole a jsou spolu dodnes..ale to jsou podle mě výjimky..také na to zrovna nevěřím." Přiznala pro změnu zase ona. Nechtěně nastolila situaci, při které vyznělo něco jinak,než mělo. Snažila se to vysvětlil,aby nevypadala v jeho očích spatne a tvářila se trochu provinile. Po jeho slovech však roztáhla ústa do usmevu a když se ji zadíval do očí,ona se zadívala do těch jeho. "Jste opravdu milý,výsosti." Dodala polohlasně a poté sklopila pohled a podívala se na zem.
Bavili se o konich a zjistila,ze nejsou oba zrovna moc trpěliví. Bylo až úsměvné,kolik toho měli společného,i kdyz byli každý z jineho sveta. Kone tedy nemel rád,zajimalo  ji,co však rád ma. "To,že nemáte v lásce koně už vím. Smím však vědět,co naopak děláte rád?" Zeptala se se zájmem,protože o něm chtěla zjistit z ji nepochopitelného důvodu vic.
Po jejim návrhu poznala,ze  mu to neni příjemne,tak mu nabrhla,ať něco vymyslí on. Moc jí to neulehčil a po jeho dlovech ji něco napadalo..ovšem nechala si to pro sebe a pokrčila rameny. "Tak já nevím,zda nehrajete na nějaký hudební nástroj,netancujete nebo nedelate třeba nějaké bojové umění." Jmenovala,co ji napadlo a přitom si ho prohlížela. Nepochybovala o tom, že nějaký sport dela. Svaly se rýsovaly i pres dobre padnoucí sako. Na jeho poznamku přikývla. "Třeba mě ještě něco napadne.." dodala nakonec a poté se usmála,kdyz pres ni prehodil své sako. Galantnost mu rozhodně nechyběla. Přesto se musela ujistit,zda mu nebude zima. Na jeho větu se usmala a jelikož bylo Irsko vice na severu, věřila mu. Navic na nej v té košili byl hezký pohled. Svaly se tím zdůraznily ještě vic a Liv raději udělala pár kroků od něj. Zastavila se a otočila se na něj. "Nikdy jsem v Irsku nebyla,ale umim si to předatavit.." řekla nakonec a sjela ho pohledem. Radeji se otočila mimo hradby a zadívala se do dáli,aby na něho furt nezírala.. "Kdybyste byl unaven, výsosti,stačí říct. Nerada bych Vás připravovala o spánek.." řekla po chvili ticha a otočila se na něj..
Back to top Go down
View user profile
Ethan C. Murphy

avatar

Posts : 21
Join date : 2018-10-20

PostSubject: Re: Hradby paláce    Sun Oct 21, 2018 7:03 pm

"Máte pravdu, ono to tak bohužel je. Urození vidí své poddané jako, no jako poddané." pokrčí rameny. "Bohužel to tak je, a zrovna tady, jelikož tohle je velká země. Ale třeba u nás v Irsku je to úplně jinak. Jsme menší země a lidi se k sobě chovají naprosto jinak než v těchto větších zemích. Je to smutné." pokrčí rameny. tohle ho třeba štve. On sám občas mívá také takové ty divné záblesky, kdy se necítí dobře a je protivný i na svůj obraz v zrcadle, ale jinak se k lidem chce chovat hezky. Sice někdy poněkud namyšleně, ale to tak nějak patří k jeho povaze.
"Tak to je na vás ale úctyhodné, že se takhle chováte a nechcete to hrát tou špatnou hrou." řekne upřímně a usměje se. Přijde mu v tomhle mnohem sympatičtější. Víc než před chvílí. Je to zvláštní i na něj. Po jejích dalších slovech vykulí oči. "Box a pravý hák? Proboha, lady." řekne překvapeně, tohle by na tuhle křehkou dívku rozhodně neřekl. Překvapuje ho čím dál tím víc.
"Chápu, člověka to prostě napadne a chce se zeptat." zasměje se. "Ale možná bych nad tím mohl začít přemýšlet. Nevím zda by to někdy v budoucnu bylo možné, ale třeba ano." pokrčí rameny. Pořádně se nad tím nikdy nepozastavoval, takže ani neví co v tomhle směru může a co nemůže. Když se začnou znovu bavit o Adrianovi jen se pousměje. "Určitě nebude, věřím tomu, že brzy se ukáže a všechny vás tak okouzlí, že si na mě ani nevzpomenete." rozesměje se a prohrábne si hnědé vlasy na hlavě. "Tak vidím, že naši rodiče na tom byli stejně. Možná se to dědí přes koleno a my prostě nebudeme mít to štěstí." řekne vážně a podívá se z hradeb. Ještě pořádnou lásku nenašel. Jen chvilkové, ale ty se nepočítají. To byly jen na uklidnění, na zábavu a na relax ne na život.
"To jste pochopila správně ohledně koní, ale co mám rád?" Na chvilku se zamyslí. Je to jako když se ho někdo zeptá na jeho oblíbený film nebo písničku, vždy má v tu chvíli naprosté okno a nemůže si pomalu vzpomenout ani na to jak se jmenuje. "Rád plavu a chodívám běhat. Bohužel na nic většího nemám moc času." pokrčí rameny. Jeho povinnosti ho dost omezují. A to víc než dost. Bohužel. Poté čeká jestli jí napadne něco jiného než koně. "Určitě, dám vám čas, máte ho podle mě dost." zasměje se a prohlédne si ji. Poté jí ale dá sako, jemu sice trošku naskočí husí kůže, ale ta nejde přes košili vidět, tak je vše v pořádku.
"Je to podobné jako Skotsko, jen tam nechodí muži v kiltech. Podnebí je sice trošku mírnější, ale zima tam je větší než tady." vysvětlí ji tak nějak obrazně jak to v Irsku chodí. Sleduje ji a moc dobře zaregistroval její snažení se na něj nekoukat, přijde mu to roztomilé a přitom to nechápe, jen ať se na něj kouká, mu to přece nevadí. Po její otázce sebou ale trhne a podívá se na ni. "Nudíte se snad se mnou? Že mě už tak oklikou ženete do postele?" pozvedne škádlivě obočí a podívá se na ni.
Back to top Go down
View user profile
Olivia Eleanor Johansson

avatar

Posts : 32
Join date : 2018-10-11

PostSubject: Re: Hradby paláce    Sun Oct 21, 2018 8:28 pm

"Vlastně je to pochopitelné,proto mě překvapilo,že vy to vidíte jinak a také se tak i chováte." Řekla naprosto upřímně. Popravdě přemýšlela,zda ho má pozdravit. Počítala i s tím,že ji odbyde nebo ji prostě bude ignorovat,ale on ne. Poslouchala jej,jak to chodí v Irsku a zatoužila se tam podívat. Ovšem,co by tam dělala,když tam nikoho neznala a tady měla navíc práci. Zahodila ty myšlenky za hlavu. "To je vážně smutné. Měla jsem za to,že je to všude stejné." Ušklíbla se a zamyslela se nad tím,jak se k ní budou chovat,když není jedna z nich a co teprve ke králové budoucí ženě. Byla to zvláštní představa a myslela si,že jí se to netýká. Nehodlala ho totiž dostat za každou cenu a to mu také sdělila. Vždy hrála fér. Usmála se,když to uznal i princ. "Nevím,jestli úctyhodné,ale přijde mi to správné. Vždy hraji fairplay." Objasnila,jak to měla a líbilo se jí,jak na to reagoval. Snažila se vše řešit v klidu a s chladnou hlavou. Když totiž měla své dny,kdy ji dokázala rozčílit i úplná prkotina,šla se prostě vybít. Zamilovala si box a to také zmínila,když se bavili o selekci. Pobavilo ji,jak vykulil oči a bylo jí jasné,že by to do ní neřekl jako spousta mužů. Přikývla hlavou. "Je to tak..i když je to asi k nevíře,je fajn se někdy vybít." Vysvětlila mu to a třeba by to mohl taky zkusit. 
Pokývala hlavou,protože přesně tak to bylo. Prostě to tak nějak z ní vyletělo. Překvapilo ji,jak začal mluvit,že by o tom mohl začít uvažovat a ani ji nenapadlo,že by to mohla být ona. Vždyť ji to ani napadnout nemohlo. A ten důvod,proc na to neměla myslet byl Adrian,o kterem se za chvíli zase bavili. Po jeho větě se pousmála a když domluvil,nakrčila čelo. "To těžko." Řekla si pro sebe vduchu,ale nahlas se neopovažila. Nevěděla,zda by bylo vhodné něco říct,tak raději mlčela a nechala to tak být. Podívala se z hradeb a poslouchala jej. Bylo pěkné,že oba měli názorný příklad od svých rodičů. Ale přece trochu absurdní,že i přes to v lásku nevěřili. Pokrčila rameny. "Kdo ví.. necháme se překvapit." Otočila se na něj a následně se usmála. Bylo zbytečné to teď řešit..kdo ví,co jim osud přistaví do cesty..
Téma se stocilo ke koním a Liv pochopila,že v koních stejnou zálibu nenaleznou. Bylo to zvláštní,jelikož na koni by měl umět jezdit každý z královských. Ale nehodlala to vice rozebírat. Proto se zeptala,co má rád. Po jeho odpovědi se ani nedivila tomu,co řekl. Jako korunní princ měl asi hodně povinností a na víc mu zřejmě nezbýval čas. "Chápu..jistě máte hodně povinností a nemáte tolik volného času." Chápala ho,protože sice nebyla urozená,ale měla rozjetou kariéru,které do doby,než se ocitla v selekci,věnovala vše. Na osobní život jí už tolik času nezbývalo. Možná i proto neměla vztah. 
Na mysl jí přišlo to,že by si mohli jít zaplavat,když to měli oba rádi. Řekl jí však,že má čas,tak si to nechala pro sebe. Neposlušný pramínek,který jí spadl do tváře si dala za ucho a uculila se. Všimla si,jak si ji prohlédl a po chvíli jí půjčil své sako. Poděkovala mu a hned jí bylo tepleji. Bála se však,aby nebyla zima jemu. Ujistil ji,že v Irsku bývá větší zima, tudíž to zvládne. Přece jen si jej změřila pohledem,jestli nelže. Zdálo se,že ne,proto raději odvratila pohled jinam. Byl to pohledný muž, proto bylo pochopitelné,že si jej prohlížela. Nechtěla však,aby si myslel,že je nějaká koketa,tak se dívala do dáli. Vzpomněla si,že nedávno přiletěl,tak se chtěla ujistit,zda už není unavený. Překvapila ji jeho otázka. Zavrtěla hlavou a otočila se na něj. "Ale vůbec ne,výsosti. Je mi s vámi příjemně. Já jen,že jste nedávno přicestoval,tak zda nejste unavený." Vysvětlila mu a nechápala,jak si mohl myslet,že se ho chce zbavit. Kdyby ano,dávno by tu už nebyla a odebrala se do svých komnat pod nějakou zaminkou. Prostě by si vymyslela nějakou výmluvu a zmizela by. Teď to však neměla v plánu. Všimla si však i jeho výrazu a napadlo ji,zda jen nechtěl slyšet,že je mu s ním fajn. Ale tak byla to pravda,tak co. Dívala se mu do očí a nakonec se rozhodla mu navrhnout to,co ji napadlo. "A co kdybychom si šli někdy zaplavat? Je tu krásný bazén a ještě jsem v něm neměla možnost si zaplavat." Řekla s úšklebkem a přišlo jí vážně líto si nezaplavat v tom krásném bazéně,který viděla,když hledala instrukce k soutěži..těkala očima po jeho obličeji a dychtivě očekávala,zda bude souhlasit či nikoliv..
Back to top Go down
View user profile
Ethan C. Murphy

avatar

Posts : 21
Join date : 2018-10-20

PostSubject: Re: Hradby paláce    Sun Oct 21, 2018 9:18 pm

"Nebo jste prostě jen potkala vždy ty špatné lidi. I to se stává." pokrčí rameny a pousměje se na ni. Nechce aby to zase vyznělo tak, že všichni urození jsou namyšlenci. Ale to dokáže být i on, namyšlený pako. Nad tím, že je fairplay se jen usměje, je moc rád, že je taková. Vlastně ani neví proč má tyhle pocity. Zvláštní.
"Tak to mi možná někdy můžete ukázat ten box. Pravý hák bych od vás rozhodně dostat nechtěl, ale vybít ze sebe emoce nemusí být úplně špatný nápad." podívá se na ni. Neví jestli je to vůbec vhodné aby mu dívka, účastnice ukazovala box ale proč ne. Když je u toho nikdo neuvidí.
"Přesně tak." odpoví jen na téma ohledně zamilovanosti. Teď to řešit moc nechtěl. Raději se začali bavit o tom co rád dělá a jaké sporty provozuje. To mu znělo lépe než povídání o lásce. "Bohužel, ale snažím se to tam nějak nacpat. Nechci skončit jako hubený král bez síly." řekne vážně a podívá se Liv do očí.
Poté jí půjčí sako, protože nechce aby onemocněla a jemu zima nevadí. Po její otázce mu přijde že ho má plné zuby a chce se ho nějakou oklikou zbavit. Ale asi se mýlil. "Tak to jsem rád, že se cítíte se mnou dobře. Třeba mě bude mít Adrian i o trošku víc rád, když jsem se o vás tak hezky postaral." zasměje se a podrbe se na hlavě a tak trošku nevinně se na ni zadívá. "Takže si vybíráte mé služby? Chcete si jít se mnou zaplavat? Myslím, že by se to dalo zařídit. Přijel jsem sem abych si odpočinul a plavání je skvělý relax, ještě s takovou skvělou společností." odpoví klidně a prohlédne si ji. Možná si ji také na okamžik představil v plavkách. Možná. Na vteřinku. Možná minutu. Dvě.
Dívá se na ni, sleduje její oči a na chvilku se v nich ztratí. Je zvláštní, že se s ní tak dokáže bavit. Ano je komunikativní, ale ano také patří mezi tu namyšlenou smetánku. Což mohla poznat z jeho první věty, ale poté tomu dal šanci a ono to funguje. Možná by mohl dát šanci i více lidem. Stále se na ni dívá, uplně zapomněl že na ni doslova civí.
Back to top Go down
View user profile
Olivia Eleanor Johansson

avatar

Posts : 32
Join date : 2018-10-11

PostSubject: Re: Hradby paláce    Sun Oct 21, 2018 10:39 pm

Na jeho poznámku pokrčila rameny. "I to je možné. Každopádně jsem potkala i jednoho správného." Usmála se na něj a ano,myslela to na něj a rozhodně všechny neházela do jednoho pytle. Kdyby ano,nepodala by si přihlášku do selekce a už vůbec by nepozdravila úplně cizího prince. Byla však moc ráda,že to udělala,protože s ním mohla být přirozená a co bylo ještě více udivující,mohla se s ním bavit o všem možném.
Když zmínila box,chtěla mu navrhnout, ať si to zkusí taky,ale nenavrhla. Po chvíli to však zmínil on sám a ona překvapivě zvedla obočí a nemohla zakrýt nadšení. "Moc ráda,tělocvična je tu také,tak by to neměl být problém a rukavice se snad nějaké najdou. Když ne, půjčím Vám aspoň své bandáže a i Vám je správně uváži." Vychrlila ze sebe nadšeně,protože ji boxování opravdu bavilo a moc ráda mu to ukáže. Navíc měl sportovní postavu, tudíž nepochybovala, že mu to půjde. Také byla ráda, že ji na to konečně nějaký muž kývl bez toho,aniž by si z ní utahoval. Usmívala se jako sluníčko a nějakou chvíli ten úsměv z její tváře nezmizel..
Téma lásky nechtěla řešit ani ona,tak už se k tomu více nevracela. Navíc,co by si o ní mohli povídat, když ji ještě nezažili ani jeden. 
Bavili se raději o sportu a i jí bylo to téma příjemnější. "To chápu a máte pravdu,že být moc hubený nesluší nikomu." "To však není tvůj případ,ty máš postavu luxusní." Řekla si vduchu a sjela jej pohledem. Tenhle princ z Irska byl vážně kus a málokterá dívka by mu odolala. I Len si musela přiznat,že se jí líbil.
Ještě více,když jí půjčil sako a tím ukázal,jak je galantní. Doufala,že takový bude i Adrien a že při prvním setkání nebude myslet na Ethana. To by bylo vážně nevhodné.
Vzniklo mezi nimi trochu nedorozumění, když se zeptala,zda není unavený. Vyložil si to tak,že se ho chce zbavit,což rozhodně nechtěla. Vysvětlila mu,jak to je a na jeho slova se usmála. Poté ale pohled odvrátila,když zmínil zase Adriana. Pořád ji připomínal,proč tu vlastně je a byla za to i částečně ráda, protože na to v přítomnosti tohoto prince zapomínala. Otočila se na něj a zasmála se tomu,aby zakryla rozpaky,které měla v tuto chvíli..
Podíval se na ni a jeho nevinný výraz byl vážně roztomilý. Pokývala hlavou na jeho otázku. Bylo jí však jedno,zda si půjdou zaboxovat nebo zaplavat. Věděla však,že ho chce ještě vidět a nevěděla proč. "Když mě neodmítnete." Špitla a následně se široce usmála,když domluvil. "Jste vážně velmi milý a jsem ráda,že jste mě neodmítl." Vypravila ze sebe,dívajíc se do jeho očí a v hlavě jí také blesklo,jak bude vypadat v plavkách..jaké to bude,když uvidí jeho holou hruď a břicho...zkousla si při té představě spodní ret a pomalu ho pustila. Nepřestávala se však dívat do jeho očí.. utápěla se v nich a v tuhle chvíli nevnímala nic a bylo to hodně zvláštní,že se cítila tak dobře s někým,s kým by se tak asi cítit neměla..ani na chvíli si nepomyslela,že je namyšlený..možná jen do doby,než ho oslovila,ale pak už ne. Šlo to vše samo,až se ocitli tady a teď na sebe vzájemně zírají a nemohou odtrhnout pohled..
Back to top Go down
View user profile
Ethan C. Murphy

avatar

Posts : 21
Join date : 2018-10-20

PostSubject: Re: Hradby paláce    Mon Oct 22, 2018 3:53 pm

"To jsem rád, že si to myslíte." On totiž moc dobře ví, že dokáže být i neskutečně protivný a nerudný. Když zrovna nemá náladu tak je to typický protivný chlap, kterému raději hoďte kávu, cukr a nechte ho osamotě. Taková jiná verze ženy při menstruaci.
Poslouchá ji a jde vidět, že tomu opravdu dost rozumí. Což ho stále překvapuje. Je to zvláštní, vidět ženu boxovat. Nevidí se to často a ne zrovna u dívek, které se přihlásily do Selekce. "Takže když nebudou rukavice, budou bandáže. Dobrá tedy, snad mi ovážete jen ruce a nedopadnu jak mumie." zažertuje trošku. Neví co tohle obnáší a přijde mu to trošku legrační, ale rád se učí novým věcem.
"No právě a nikdo by nebral vážně takového krále. Nejde jen o to jaké král dělá rozhodnutí, ale i o to jak vypadá. On ten vzhled je většinou důležitý, ale lidé si to moc neuvědomují." pokrčí rameny.
Sledoval poté jak si k sobě přitáhla jeho sako, zdá se, že jí je stále zima. No ale košili ji dávat nebude a kalhoty? To by taky nebylo úplně vhodné, co si budeme. Poté se ale začali bavit o sportech a podobně. "Proč bych vás odmítal? To bych si nedovolil. Když už jste měla odvahu mě oslovit a ještě mi tohle nabídnout. Byl bych krajně neslušný kdybych vás teď odbyl. Zatím je to v mezím slušnosti a normy chování." řekne vážně a prohlédne si ji. Chvilku přemýšlel jaké by to bylo začít si s účastnicí, ale jeho výchova tuhle myšlenku rychle zahnala. Tohle se prostě nedělá a bůhví jaké by to mělo následky na jejich osoby a jejich země. Jak dopadla Illea, když se jejich princezna rozšoupla, vzala si Novoasijčana a má dítě s jiným? Hodně špatně.
Poté se na ni ale zadívá, tak nějak při těchto myšlenkách zapomněl, že na ni civí. Po chvilce si to uvědomil, mírně zrůžověl a prohrábl si neohrabaně vlasy rukou. "ehm.." snaží se rychle něco vymyslet. "Ukážete mi něco z paláce nebo vás mám už doprovodit do komnaty? Začíná být opravdu pozdě a nevím, zda je vhodné abyste tady se mnou trávila čas v takovouhle pozdní hodinu. Co by na to asi řekl Adrian." vykoktá ze sebe rychle a upraví si košili.
Back to top Go down
View user profile
Olivia Eleanor Johansson

avatar

Posts : 32
Join date : 2018-10-11

PostSubject: Re: Hradby paláce    Mon Oct 22, 2018 7:01 pm

Usmála se na jeho větu a jaksi nechápala,jak byl milý a galantní a vůbec se nechoval povýšeně. Liv mívala také dny,kdy byla protivná, avšak uměla to maskovat. Nemohla přijít nepříjemná do své ordinace. To by moc lidem nepomohla. Proto se snažila být vždy v pohodě nebo se tak aspoň tvářit. Pak si zašla do tělocvičny a tam ze sebe vše vymlátila.
Proto když jí navrhl,že půjde někdy s ní,nemohla ho odmítnout. Nadšeně na něj vychrlila informace a těm jeho větám se musela zasmát. "Nebojte se. Ovážu Vám jen ruce,aby Vás nebolely,když budete mlátit do pytle nebo do totemu." Objasnila mu,jak to je a pousmála se. Byl dokonce i vtipný a tím jí byl sympatičtější ještě víc.
S dalšími větami musela souhlasit. O vzhled šlo především. Změřila si ho pohledem a skřížila si ruce na prsou. "O to vy se bát nemusíte. Irsko bude mít pohledného a příjemného krále." Řekla upřímně a podívala se mu do očí. Nějak jí nepřišlo nevhodné sdělit mu svůj názor na něj.
Sako si přitáhla,ale ne proto,že jí byla zimaB. Bylo z příjemného materiálu a také po princi krásně vonělo. Téma se stočilo ke sportům a domluvili se,že si půjdou společně zaplavat, protože to oba dělali očividně rádi. Liv byla ráda,že ji neodmítl a neskrývala to. Poslouchala s úsměvem na rtech,co říkal a pak se na moment zarazila. "Zatím? Slyšela jsem dobře, že řekl zatím?" Zeptala se vduchu sama sebe a možná si to jen špatně vyložila. Ani by ji nenapadlo,že by uvažoval o tom,že by si s ní něco začal. Přece jen byla účastnice a on cizí princ. I kdyby chtěla nebo chtěli oba,be nemoh by to vyjít. Proto tyto myšlenky raději zahnala.
Na nějakou dobu se mu zadívala do očí a co bylo zvláštní,tak i on do těch jejich. Na chvíli, jako kdyby nebyla žádná selekce ani povinnosti být jen s urozenou. To byl však jen okamžik,který zmizel..všimla si,jak změnil barvu a uvažovala,zda mu to vrátit. Nakonec se rozhodla,že ne.  Sledovala,jak si prohrábl vlasy a neuhybala pohledem. "Vážně znervózněl nebo se mi to jen zdálo?" Zeptala se sama sebe a po jeho větě se zamyslela. "Co byste chtěl vidět? Já to tu ještě tak dobře prozkoumané nemám. Spát se mi však ještě nechce a pokud ani Vám,můžeme se vrátit do paláce a něco vymyslet...a princi snad nebude vadit,že si povídáme" pokrčila rameny a nevinně se usmála..Nechtělo se jí ještě od něj. Příjemně se s ním povídalo,tak proč to už ukončovat? Jen přemýšlela,kam by mohli zajít. Rozešla se směrem do paláce a po chvíli se zastavila. Otočila se na něj. "Mám docela hlad. Vy ne?" Zeptala se a počkala,až přijde k ní.
Back to top Go down
View user profile
Ethan C. Murphy

avatar

Posts : 21
Join date : 2018-10-20

PostSubject: Re: Hradby paláce    Mon Oct 22, 2018 9:49 pm

"Ono je toho víc? Pytel a totem. Teď se cítím docela divně a hloupě, že tohle nevím." zasměje se a prohrábne si vlasy. "Adrian je v tomhle docela dobrý, ale nikdy mě to tak nějak nelákalo, ale když jste to řekla vy, zní to mnohem lépe. Tak třeba nebudu naprosté poleno." ušklíbne se. Po její pokloně se na ni podívá a mírně nakloní hlavu ke straně. "Opravdu si to myslíte? Tak tím pádem, jestli vyhrajete Selekci tak Illea bude mít krásnou královnu." řekne vážně a prohlédne si ji.
Po jeho slovech ji sleduje, její zaražení zpozoroval a přemýšlí kvůli čemu to mohlo být. "Je všechno v pořádku, lady?" podívá se jí do očí a chvilku čeká na její reakci. Poté to vypadá, že je v pořádku tak od ní o krok ustoupí. Posléze mu ale přijde, že je čím dál tím větší zima a on nechce aby prochladla. Plus je dost pozdě na to aby se tady loudali po hradbách. Moc dobře ví o těch rebelech a o tom, čeho jsou schopní. Proto ho napadne, že by mohla být unavená a chtěla si jít lehnout nebo mu ukázat nějakou hezkou místnost vevnitř, kde je teplo. Ale jakmile nabídne jídlo jeho úsměv se rozšíří a pomalu zapomene i na tu nervozitu, kterou před chvílí cítil. "Vlastně bychom mohli navštívit kuchyň a dát si něco menšího k snědku. Na plese jsem toho moc sníst nestihl. Někdo mě totiž vyrušil." zažertuje. "Tak můžeme?" Nabídne jí rámě.

Back to top Go down
View user profile
Sponsored content




PostSubject: Re: Hradby paláce    

Back to top Go down
 
Hradby paláce
Back to top 
Page 1 of 1

Permissions in this forum:You cannot reply to topics in this forum
new selekce  :: Palác-
Jump to: