Fitness - palác

Vítejte v další místnosti, jestli potřebujete zhodit pár kil nebo třeba jen vypustit páru u boxovacího pytle, směle do toho. Je to místnost pro muže i ženy, takže žádná diskriminace, prosím.
V téhle místnosti na kladině leží úhledně složený světle bílý papírek s číslem 3. A otázka pro tuhle místnost zní? Tipněte si jaká je oblíbená země našeho prince.

A indicie pro další místnost? "Pozor na okraj, pád by byl těžký."

Dorazí do místnosti a modlí se, aby to bylo ono a ono je. /levně vydechne a jakmile s nadechne jde ve vzduchu cítit příměs potu. Malinko se ušklíbne, protože tohle není nic pro ní. Prochází kolem několika cvičících nástrojů a hledá další papírek a nakonec jej úspěšně najde. Pousměje se a vezme si jej do ruky a pečte si otázku: Jak je jeho oblíbená zem? Vezme si do ruky tužku a zase se podepíše a napíše na něj svou odpověď. Illea. Potom si přečte další indícii. Chvilinku uvažuje nad tím, kde by to asi ta mohlo být a nakonec já to trkne. Papírek dá na místo a vydá se ven z místnosti. "Malinko morbidní nápověda." Zamrmlá, ale jde tam , kde si myslí, že by mohla bát další nápověda.

Po chvíli se ocitla ve fitness místnosti palace a litovala vzdy toho, že si tu nemohla zacvičit. Ted bude mít možnost. Rozhlédla se a když uvidela na kladině paoirek,presla  k němu a přečetla si ho. Nad dalsi otazkou se zamyslela. "ObliOblí země?" Zeptala se sebe a pak se rozhodla tam napsat zemi,ktera  ji napadla jako první. "Francie" podepsala se a po přečteni indicie se uchechtla, odlozila tužku a výška z posilovny ven.

Po chvíľke hľadanie príde do Fitness centra v paláci. Saunu nenašla a kde inde by ste sa ešte chceli potiť? Hneď ako vošla, potešila sa, že prišla do správnej miestnosti. Chviľu sa po miestnosti prechádza, až nakoniec nájde nenápadne položený papierik na kladine. Nad touto otázkou sa chvíľu zamyslí. Nevie odkiaľ by to mala vedieť. Je jasné, že Illéu nebude nenávidieť ae že by bola odpoveď taká ľahká? Po chvilke napíše Taliansko a ide podľa indície ďalej.

Má pocit, že poslední dobou je toho všeho nějak moc. Musí řešit spory s Novou Asií, které si způsobila jeho širší rodina, do toho tu má selekci a to ještě ani žádnou dívku nepotkal. Jediné, co zatím dokázal je přečíst si Voice, aby o nich věděl alespoň něco. Dobrá, tak o nich moc neví, ale zapamatoval si pár dívek z rozhovorů. Teď ale chce jen upustit páru a právě proto jde do palácového Fitness. Normálně by šel k vojákům, ale je všude sledován a trénování s mezi vojáky není moc důstojné. Nasadí si rukavice a jde rovnou k boxovacímu pytli. Musím podotknout, že si předtím sundal tričko, aby mu nepřekáželo a teď se mu při každém pohybu napínají svaly na zádech. Když jsme u těch zad, tak si člověk, dříve než svalů, nejspíš nejdříve všimne jeho dvou táhlých jizev na zádech. Nemyslí si, že by teď někdo přišel a i kdyby, tak se s tím neučil žít a nevadí mu to.

Pred chvíľou si bola zabehať v kráľovských záhradách, čo bola prvá vec, ktorú chcela v paláci začať -beh. Veľa toho neubehla ale s cvičením to dnes nevzdáva a momentálne má namierené do posilovni, ktorá sa tu mala nachádzať. Po ceste tsm sa musela spýtať jednej komornej na cestu, lebo predsa palác je veľký a ona sa tu ešte tak celkom nevyzná. Už ako otvára dvere počuje nejaký zvuk, teda predpokladá, že nebude sama. Nečakala však, že keď vstúpi dnu tak zbadá princa ako boxuje a navyše bez trička. No tak na ten pohľad by som si zvykla. Chvíľu stojí vo dverách a princa sleduje, pričom si nevedomky skúsne spodnú peru. Rýchlo nad sebou pokrúti hlavou, flašku s vodou si položí na lavičku rovnako tak aj uterák. Predstúpi pred zrkadlo, kde si začne vyrábať jej ikonický drdol, pričom prehovorí. "Ehm, ehm." Odkašle si najprv a v zrkadle pohľadom zavadí o princa. "Nerada vás pri tejto peknej činnosti vyrušujem ale.. vyruším vás." Stiahne si trochu cop a na princa sa jemne usmeje. "Nebude vám vadiť, ak sa k vám pridám?" Spýta sa a otočí sa mu čelom.

Boxuje jako o život a dává do toho spoustu síly. Poslední dobou neměl moc příležitostí se vybít, takže ta jeho přebytečná energie teď jde ven a on se konečně cítí dobře. Samozřejmě po něm teče pot, ale nijak mu to neubírá na přitažlivosti. Toho že někdo přišel, si ani nevšimne. Je moc zabraný do toho, co dělá. Pak se ale ozve odkašlání a on se okamžitě otočí. Nejdřív nechápe, do to je, ale pak mu dojde, že je to někdo ze selekce. Ale jméno... to netuší. "Vůbec mě nevyrušujete. Budu rád, když se přidáte, i když box bych k vám moc netipoval." Usměje se na ni a pokouší si vzpomenout na její jméno. Mezitím udělá pár kroků ke stoku, kde leží flaška s vodou, ze které se napije. "Podáte mi, prosím, to tričko, co leží vedle vás?" Uvědomí si, že takhle by vypadat asi neměl, takže ukáže na židli vedle ní, kde leží i jeho tričko.

Nebude klamať, páčil sa jej ten pohľad, komu by nie. A ktorej z dievčat by sa taký pohľad naskytol hneď na prvom stretnutí? No pochybujem že by sa im len tak na rozkaz vyzliekol. Sama pre seba sa uškrnie. Keď má spravený ten cop, otočí sa na princa a s jemným úsmevom ho sleduje. Snaží sa pritom pozerať len na jeho tvár, nechce aby si o nej bohvie čo myslel. Ani ja by som ho do seba netipovala. Ale všetko je raz poprvé. Pokrčí ramenami a chce si ísť po rukavice, no ešte ju zastaví. Pozrie na neho, na tričko a prikývne. Načiahne sa poň a vlastne mu ho hodí. A nie, veľmi si neuvedomuje že je s princom a nie len tak s hocikým. Úplne zabudla že je vhodné spraviť pukrlé a osloviť ho Výsosť a všetky podobné veci.. "Mimochodom, ja som Rebekah. Viem, že si nepamätáte každé meno. Je nás tu celkom dosť." Hovorí popritom ako si nasadzuje nejaké ružové rukavice. "Aj by som vám podala ruku, na zoznámenie ale to s rukavicami asi moc nejde." Krátko sa zasmeje. "Tak aspoň takto." Ťukne si s ním a venuje mu úsmev. Potom si uvedomí, že s kým sa vlastne rozpráva. "Ja by som sa vám vlastne mala pokloniť! Prepáčte. Mám to napraviť?" Spýta sa tázavo.

Nečekal, že mu to ho hodí, ale samozřejmě ho chytne a navlékne ho na sebe. Pozoruje její chování a trochu kroutí hlavou. Je jako neřízená střela v tomto prostředí. Pobaveně to sleduje a nic neříká. Znovu si nandá své černé rukavice a ťukne si s ní. Když si pak uvědomí s kým mluví, tak se rozesměje. zavrtí hlavou a ještě se směje. "Ne, teď už nemusíte. Jen se tak nechovejte, prosím, ke mě před rodiči a veřejností. Asi by to bylo velké faux pas." Jemu samotnému to zas tak nevadí, ale kdyby se takhle k němu chovala před lidmi, tak by to nebylo moc dobré. "Takže vy jste ještě neboxovala? Chcete pomoct? Jsem vynikající učitel. Tedy pokud si ze mě neuděláte boxovací pytel. V tu chvíli bych ám k ničemu nebyl."

Keď sa zasmeje, z nejakého dôvodu sa zasmeje aj ona, keď si spätne uvedomí, ako veľmi nevhodne sa s ním rozprávala. Nevyzerá to však tak, že by jej za to chcel vynadať alebo niečo také. "Nie, nie, to nehrozí. To moje správanie, bude asi týmto prostredím." Ukáže na celú miestnosť a trochu sa porozhliadne. "Alebo jednoducho mnou." Pokrčí ramenami a jemne sa zasmeje. To bol len žartík, vie ako sa má ku kráľovskej rodine správať. Alebo si aspoň myslí, že to vie. Vyrastala tak viacmenej, dá sa povedať, že bohémsky. Preto možno také chovanie. "Bola som na kurze sebeobrany, párkrát, ale inak sa veľmi boxu nevenujem. Takže by sa mi učiteľ určite zišiel." Ruky si dá pred tvár, čím mu ukáže jednu jedinú pózu ktorú tak odpozerala a potom sa radšej narovná. "S čím začneme?" Nadšene sa spýta a ťukne si sama so sebou. Vyzerá celkom komicky, ale pekne zároveň.

"Máte pravdu. Tohle není zrovna taneční sál. I když jeden malý se zrcadly je hned vedle v místnosti." Vzpomene si a pořád se tak jako mírně přátelsky usmívá na dívku. Sundá si rukavice a dojde si pro jiné, které mají na dlaních takové "destičky" do kterých se dá mlátit. "Tak pojďme na to. začneme takzvaným sparingem. Budete střídavě mlátit do obou desek. A nebojte se použít trochu síly. Já to ustojím." Poví a pořád si drží na tváři úsměv, jakoby ho ani snad neuměl sundat. Postaví se na širokou žíněnku a zvedne ruce přibližně do výšky její hlavy. "Zatím mi řekněte, co tak ráda děláte."

"Malý so zrkadlami?" Zatvári sa trochu udivene. "Počkajte budem hádať. Volá sa zrkadlový sál. Uhádla som?" O tej miestnosti vôbec nepočula a až teraz si uvedomila, že zrkadlá môžu byť napríklad aj v tanečnom sále. Opraviť sa však neopraví, nie je dokonalá a ani taký dojem v princovi budiť nechce. Sleduje a všimne si, že si vymenil rukavice za čosi čo nevedela ako sa môže nazývať, ale tušila na čo to asi tak môže byt. Pri jeho slovách sa jej myšlienky len naplnila. Pousmeje sa."Ak to ale náhodou neustojíte, bude to na vás. Neviem či chcem na svedomí princa." Znovu zaujme postoj, ktorý mu ukázala už aj predtým a so všetkou silou začne striedavo boxovať. Má celkom silu, nevie kde sa tá sila zobrala, pretože sa ani nemá veľmi z čoho vyboxovať. Nemá žiadnu traumu, žiaden problém, nič také. Rada vymýšľam prekvapenia a organizujem veci. Sama však nie som vôbec zorganizovaný človek, skôr príliš chaotický a ani diár mi často nepomôže zorganizovať si čas. Povie popritom ako boxuje. Hovoriť však musí s prestávkami, nie je to tak úplne ľahučká činnosť. "Ak by ste si raz nespoznali nejakú miestnosť, možno to bude v mojich rukách." Prestávka. "Rada chodím vypomáhať do útulku s čím je treba a starať sa o psy. Sama žiadneho nemám ale mám jedneho vyhliadnutého v útulku." Prestávka. "Tiež viem výbornú kávu, ku ktorej sa perfektne hodia moje knižky." S tým tak nejak ukončí aj svoj monológ, aj boxovanie. "Páni. Je to celkom náročné na kondičku. Aspoň na takú slabú ako je tá moja." Povie a trochu si povytriasa ruky. "No a čo baví vás?" Spýta sa ho na oplátku.

Zavrtí hlavou a pořád má na tváři takový pobavený úsměv. Lehká naivita této lady jej baví a je to hlavně něco jiného než od ostatních lidí. "Bohužel jste to neuhádla. Říká se mu malý taneční sál. Nevím, jestli umíte tančit, ale ro ty, co to neumí, tak tam budou výukové hodiny tance, protože mám své boty až moc rád." Pokrčí rameny jakoby nic a nechá ji, aby mlátila do těch rukavic. Ani to s ním nehne. Je zvyklý dělat takovouto oporu strážným, takže ona ho úplně z rovnováhy nevyvede. Poslouchá ji a hlavně si říká, že si to musí všechno zapamatovat a v pokoji si to přepsat. "A jeje. Abych po selekci ještě ten palác poznal. Útulky? Páni. To je pěkné. Ale asi se tím neživíte, že?" Snaží se tím hrozně nenápadně zjistit, co dělá. Opravdu by si měl nastudovat ty papíry. "Budete si muset vypracovat lepší kondičku, lady. A co baví mě? Rád cvičím, což je, doufám, vidět. Samozřejmostí prince je hra na hudební nástroj. I přes otcovy protesty je mojí vášní hra na kytaru a když mám volnou chvíli, tak čtu. Sám jsem až moc zorganizovaný, i když jakmile mám v noci chvíli času, tak chodím krást do jídelny něco dobrého." Poslední slova tak jako zašeptá a tváří se jako největší rebel. Natáhne se pro flašku s vodou, napije se a podá ji lady, jestli se také nechce napít.

"Aha..." Prenesie celkom smutne, keď jej prezradí, že názov onej miestnosti neuhádle ale celkom dosť to minula. Snaha tam ale bola! Počúva čo jej k tomu ešte ďalej povie a prikývne. "No tak ja asi budem stáť v prvej rade. Nie že by som nikdy nebola na diskotékach, ešte sa mi ani nestalo, že by som niekomu pošliapala nohy, no taký klasický tanec som neskúšala a asi to nebudem riskovať." Povie pravdu a jemne sa pousmeje. Aspoň sa niečomu priučí a nespraví tak hanbu ani sebe ani princovi ani nikomu inému z kráľovskej rodiny. "No tak snáď ho spoznáte, keď nie, aspoň budete vedieť, ako stratene sa tu momentálne cítime my dievčatá. Zišla by sa mapa, už som ju začala realizovať." Povie s pobaveným tónom hlasu, pričom sa vlastne zabáva sama na sebe. Povedala si však, že ešte chvíľu počká, možno ju po prvom stretnutí princ vyhodí a jej tá mapa potom bude na dve veci. Vo svojom malom byte sa vie orientovať aj bez mapy. "Nie. To je len môj koníček a moje dobré srdce." Usmeje sa. "Ja sa živím písaním alebo potom brigádou v kaviarni. Píšem básne, ale veľa kníh odomňa nenájdete. Zatiaľ. Skôr mojej mamy, tá ich má dosť a je celkom známa. Možno budete poznať... Slnko a jej kvety. To je jej naznámejšia a najkrajšia knižka." Povie len tak, ale pochybuje, že by tú knihu poznal. Je to poézia a tú chlapi čítajú len zriedkavo. "Jedlo mám tiež rada." Odpovie na vec, ktorá ju zo všetkého čo baví jeho zaujala najviac. "Keď hráte na gitaru, znamená to aj, že viete spievať?" Začne trošku vyzvedať.

"To se naučíte. Není to tak složité a já jsem docela dobrý tanečník. Neříkám nejlepší, ale tanec jsem se začal učit v šesti letech, takže si myslím, že něco umím." Uchechtne se a pokrčí rameny. Samozřejmě je velmi dobrý tanečník, i když jeho začátky byly katastrofální. Ale to je zas na jiné povídání. "Můžete dělat dobrodružné výpravy a pokud mi nezabloudíte do koupelny, tak můžete hledat poklad kdekoliv chcete." Je výslovně v dobré náladě. Zaboxoval si, plus ta dívka vypadá velmi mile. A to je teď nejdůležitější. "Samozřejmě, že znám. Má sestra má ráda poezii, tak jsem jí to četl před spaním. Ten konec je stejně nejkrásnější, to se musí nechat." Vybaví si onu knihu a je pravdou, že jí Anastázie má ráda a on také. Sice je ten konec smutný, ale on má rád konce. Jak knih, tak filmů. "Ke kytaře zpěv samozřejmě patří. Operu vám nezazpívám, ale myslím si, že v normálním zpěvu nejsem nejhorší."

"Vy sa to učíte od šiestich rokov a my máme podať parádny výkon za dve hodiny. To sa mi nezdá veľmi fér." Mierne sa zamračí, podozrivo na neho pozrie a ruky si založí na hrudi. Aj to hovorí s humorným podtónom, nechce si ho nejak rozhnevať. Poznajú sa len pár minút, vtedy to má byť najlepšie. Keď povie, že tú knihu pozná a dokonca ju čítaval svojej sestre, malej princezne, oči sa jej trochu rozžiaria. Je na svoju mamu pyšná,a už teraz sa nevie dočkať, keď jej o tomto povie. "Mám skvelú, šikovnú maminku." Pyšne vstýči hlavu a na perách sa jej rozleje príjemný úsmev. Skvelú maminku, ktorá ani nevie ktorého z tých chlapov s ktorými spala som. To jej vždy príde trochu vtipné ale princovi o tom zatiaľ hovoriť nebude. Zatiaľ. "Tak to dúfam, že si vás raz budem môcť vypočuť." Usmeje sa na neho ešte milo. "ďakujem za lekciu boxu, určite si to ešte niekedy rada zopakujem. Ak ma ale ospravedlníte, už pôjdem. Pekný večer." Poslednýkrát sa usmeje a potom zmizne do svojej komnaty.

"Jenže vy jste naprosto talentované na ten tanec a já věřím, že to zvládnete." Ukáže jí palce nahoru a usmívá se na ni. Naprosto to nebere vážně a je rád, že s ní je to takové uvolněné. To je u něj důležité. "No nemyslím si, že se to někdy stane, ale co já vím. Mějte se krásně, lady. Doufám, že se brzy zase potkáme." Naposledy se na ni usměje a ještě chvíli pracuje na strojích. Po asi dvou hodinách odejde celý uřícený také do svého pokoje a hurá do postele.