Taneční sál

Liv přišel princ zase roztomilý a ten oblek mu opravdu slušel. Neoslovila by ho snad jen slepá. Pořád se na něj musela dívat a usmívala se přitom. Ještě více se ji roztahly koutky, když zmínil, že by to králi vysvětlil. "To by Vám stálo za to? Vysvětlovat, než se bavit s nějakou z princezen?" Zajimala se, protože se divila,ze ji neodbyl. Zazubila se jeho zmínce o tom,ze je hrdinka. "Skutečně?" Zeptala se s uculením a sjela jej pohledem. "Popravdě se výsosti divím,že jste tu byl sám." Řekla uprimne. Neviděla důvod,proc  by mu měla lhát.
Pochvalila mu oblek nazpět a popjeho vete zvedla prekvapive obočí. "Opravdu? A to se Vam chtelo jit na ples? Já po cestě bývám unavena. Ovšem zalezi,odkud jste se sem dopravil." Sypala ze sebe,aby se dozvěděla,odkud pochází a jak dlouhou cestu vazil. Prohledla si jeho oblicej. "Vy vsak nevypadáte unavene." Poznamenala a poté se otocila k lahvim vína, kterým vůbec nerozuměla. Požádala tedy prince a neprekvapila ji jeho poznámka. "To mám ale stesti." Pronesla nadšeně a neskrývala ten tón. Sledovala jej,jak se narovnal a poté vzal lahev do ruky. Poslechla si,co řekl,ale absolutne tomu nerozumela. Nazev znel slozite,ale z jeho ust tak chutne,ze neodolala a vzala si do ruky sklenku,kterou přiložila k lahvi,aby ji nalil. Jakmile to udelal, usmála se. "Dekuji." Spitla,prilozila si sklenku k nosu a privonela,lehce zakrouzila a podivala se na barvu. Pak si ji přiložila ke rtum a napila se. Chvíli nechala víno v ustech a pak polkla. "Hmm, vynikající výběr, výsosti." Uznala a podivala se na parket,kde ještě nikdo netancil a tak zel prázdnotou.

S nadšením poslouchá její slova a trošku se ušklíbne. "Takže je pro vás smrt vlastně jen takovou vtipnou událostí?" podívá se na ni a propíchne ji pohledem. Její tón hlasu zaznamenala a chce s tím pracovat dál. Jakmile skončí s ní, dojde k další a nad tou taky nebude jak nad dítětem na písečku. "Myslíte si, že rebelové si za to co dělají zaslouží také smrt? Nepotřebují soudy, ale rovnou šibenice?" pozvedne obočí a její odpovědi si hbitě zaznamená do tabletu.

Rozhlédne se po místnosti a prohlédne si všechny dívky na které ze svého místa vidí. "Támhle vidím jen reportérku jak mučí nějakou dívku, poté jsem tady zahlédl jednu z princeznen, ale zmizela mi z dohledu. Zatím se mi zdáte jako nejlepšé možnost ke konverzaci, tak proč bych se vás za tohle nezastal?" řekne mírně nechápavě a pokrčí rameny. "Mé sestře se nechtělo letět až z Irska tak jsem se rozhodl, že doletím sám. Přece jen, vidět Selekci, to se nevidí každý den." pousměje se. Docela ho zajímalo jak tohle celé probíhá. "Mám nejspíš kouzelné komorníky, protože uvnitř umírám. Ale chtěl jsem se sem podívat." pokrčí rameny. "Docela by mě mrzelo kdybych seděl v komnatě když je tady taková zábava." zasměje se a poté jí nabídne víno a když povolí tak i nalije do skleničky. Čeká na její reakci a potom se rozesměje. "Tak to máte u mě plusový bod." také si naleje a napije se. Tohle zbožňuje, jedno z jeho oblíbených. On je teda spíše na červené, ale tohle mu jako jedno z mála bílých vín nevadí. Poté se podívá Olivii do očí. "A jaktože vy nejste někde s princem? Přece jen jste účastnice. Vlastně." rozhlédne se. "Jaktože tady není?" mírně se zamračí.

Stojí ještě chvíli u stolu s jídlem a cpe se koláčky, jak slanými tak i sladkými a do toho popíjí červené víno, které si dovolil vzít. Tenhle ples e pro něj extérmě nudný, jako každý ples. Všiml si, že děti, jeho sourozenci, už tu ani nejsou, že šli na kutě. No jo, máma by je dýl jak do jedenácti tady nenechala. Portočí očima, ani tu není Adrian, že by s ním mohl pokecat. Ikdyž ten by byl furt z těma selekčníma nánama...Ani jedna se mi nijak nepozdává. Zamračí se pro sebe, když si je jendu po drhé prohlíží. Pohledem zachytí i Beu, jak sedí v koutě. Do ubrousku zabalí dva čokoládové koláčky a s vínem v urce si to rozejde k ní. Co tady tak sama? Zeptá se jí zvědavě a andělsky se na ni usměje. Koláček? Nabídne jí a napije se vína.

Prohlíží si všechny členky oné slavné Selekce, všechny byly krásné samozřejmě, ale ještě aby nepokulhávali v slušnosti, jako ona samá a potom tedy na moudrost a pevnost slova by jim neměla chybět. V tu chvíli měla chuť se proplesknout, aby se probrala. Kdyby pro ni otec uspořádal i jenom námluvy, tak by ho poslala na nehezké místo. Všimne si Tonyho, no byl sladký, ale civilní oblečení mu slušelo více, ostatně jí také. "Víš, když někdo jako já sedí v koutě, tak je většinou záměrem neupoutat pozornost, což mě nutí přemýšlet nad tím, čím jsem si zasloužila tu tvou.." Ušklíbne se. " Ne, děkuju, hubnu." Pronese ironicky a koláček si od něj převezme.

Podívala se směrem,kam se dival i on a musela mu dat za pravdu. Když uviděla reportérku, neodpustila si poznámku. "Ještě, že jsem tady s Vámi,mohla mučit mě." Řekla spíše v žertu, protože ji to nejspíš nemine a poté zminil princeznu. Liv se rozhledla a mel pravdu,moc princezen tu nebylo, proto se zatím spokojil s ní. Zvedla koutek k usmevu. "To je od vás milé." Řekla upřímně a přešlápla si z jedné nohy na druhou. Poslouchala jej,co říkal a naklonila hlavu lehce na stranu. "Takže jsi z Irska." Řekla si vduchu a poté to rekla i nahlas. "Takže mám tu čest s Irským korunnim princem?" Zeptala se se zvednutým obočím a následně pokývala hlavou. "To vás chápu. Nevidí se to všude."  Pronesla chápavě, protože se sem sjížděla spousta princů a princezen právě kvůli selekci. Jí to přišlo jako fraška.. hlavně ty falešné slepice všude kolem,to byl děs. Ne všechny takove byly,ale věřila tomu, že většina ano.
Zkoumala ho, když zmínil, že před pár hodinami přiletěl a po jeho zmínce pokývala hlavou. "To vskutku ano." Dala mu za pravdu a pak jej vduchu politovala. "Chudáčku." Nahlas to však neřekla. "Tak snad to bude stát za to." Pronesla s lehkým mrknutím oka. Zatim tu moc zábava nebyla,proto byla ráda, že právě ona si povídala s princem..i když to nebyl ten,o kterého usilovala nebo by měla usilovat.
Nalil ji víno a ona musela uznat, že je vážně výborné. Po jeho větě se usmála. Sledovala jej,jak se napil a dle výrazu usoudila, že je to jeho oblíbené víno. Podíval se jí do očí a Liv naklonila hlavu lehce na stranu. Po jeho otázce se rozhlédla. "Vidite ho tu snad někde?" Rozmáchla rukou a raději se jeste znovu rozhlédla,aby ho neprehledla. To by byl trapas. Neviděla ho však,tak se podívala zase na prince vedle sebe. "Vlastně jste první princ,se kterým mluvim." Přiznala a nějak nechápala,proc tu princ Adrier není. Ze by ji to vsak nejak vice trapilo? To ne..byla v dobré společnosti..

Podívá se na tu reportérku a potom na Olivii. "Věřte mi madam, že tahle by se nezastavila ani kvůli tomu, že jsem tady já. Pokud by si vás vyčíhla, tak za vámi dojde a já nebudu překážkou." Zasměje se. Bohužel tohle znal až moc dobře. Někteří žurnalisté se nezastaví před ničím a jdou doslova přes mrtvoly. "Ano máte tu čest s korunním princem v celé jeho kráse." Zasměje se. "Ale prosím moc nahlas to nekřičte nechceme tady paparazzi." řekne s vtipem v hlase a ušklíbne se. "Právě u nás to funguje stále trošku jinak, ale chápu, že vaše politika je jiná než ta naše. Ale nebudu vás tímle zatěžovat." Poté se na ni podívá a mírně přimhouří oči. "Vskutku ano? Takže bylo potřeba kouzelných komorníků jinak bych vypadal jak měsíc nošené tričko?" řekne trošku vážně aby ji lehce škádlil.
Když okusila víno, nalil si také. Jakmile se napil hne dmu bylo příjemněji. Rozhlédl se ještě jednou zda neuvidí prince, ale opravdu tady nikde nebyl. "První princ? to je zvláštní. to musím s Adrienem probrat takhle by se k vám chovat neměl." řekne vážně a jen zakroutí hlavou. Jejich země si vymyslí tuhle soutěž a ani se o ty dívky pořádně nestará? Zvláštní.
Podívá se na parket, který zeje prázdnotou. "Lady, chcete si zatančit nebo se projdeme? Začíná tady být docela těžký vzduch." řekne s úsměvem.

Nakonec obejde celej sál a dopije i sklenku s vínem, kterou si vzal a dokonce se pobavil i s několika diplomaty. Postaví jen prázdnou sklenku na tác jednoho z procházejících číšníku a naposledy se porozhlédne kolem. Nakonec se jen otočí na patě a pomalu opouští sál a míří rovnou do své komnaty.

Ušklíbla se jeho vete,protoze vedela,ze ma pravdu. Tihle lide se nezastavili pred nicim a nejake zasady slusneho chovani jim byly ukradene. Mela tedy štěstí,ze si vyhlídla jinou obet a Liv tak mohla nerusene konverzovat s timto princem. "To máte pravdu. Jsou to paraziti." Pronesla s úšklebkem a doufala,ze ji pro dnesek usetri od tech vsetecnych otazek.
Otočila se zpět na prince,kdyz se priznal,ze je korunni princ. "To bude mit ale Irsko krasneho krale." Řekla spíše pro sebe a doufala, že to neslysel, proto si take odkaslala,aby to zakryla. "Ehm,nebojte se." Špitla a ztisila hlas. "Nikomu to nereknu." Pošeptala a mrkla na nej. Pote se uchechtnula,protoze to tu jiste hodně lidí vedelo a pocitala s tin, že se tu ukaze brzy jedna z princezen a ona bude muset odejít. Kdyz zminil,ze to u nich funguje jinak,nedalo jí to. "Smím vědět jak?" Zajímala se, protože byla opravdu zvědavá. "Navíc jsem viděla pár fotek a Irsko je nádherná země. Navíc máte i skvelou whisky,kterou si jednou za čas dam." Zmínila,aby si nemyslel,ze je nejaka nasoska nebo tak. 
Zavrtela hlavou. "Tak jsem to nemyslela. To bych si nedovolila, výsosti. Navíc si myslím,ze  byste vypadal dobre v jakémkoliv oblečení." "A hlavně bez něj." Pronesla vduchu a zkousla si ret. Radeji si prilozila sklenku k ustum a napila se,aby zahnala takove myslenky. Navíc, když to byl jiny princ a ne korunni princ Illey.
Poté ji nalil opravdu vyborne vino a zajimal se,proc neni s princem,ktery tu ani nebyl. Zminila se i o tom,ze je prvni princ,ktereho poznala a pokrcila rameny. Také nechapala, že nepřišel na tento ples. Ale kdo ví,co se stalo. "Třeba mu není dobře." Řekla nakonec na jeho obranu. Nechtěla věřit tomu, že se na to proste vykaslal. Otocila se na parket a po jeho návrhu se na vteřinu zamyslela. Otočila se na něj. "Raději bych se prošla na čerstvém vzduchu." Přiznala,protoze tady byl opravdu tezky vzduch.. navíc na ně už zíraly lidé a to ji nebylo nejpříjemnější. Možná bude divné,ze  s ním jde ven,ale ať. Ma tu princ byt..

"Bohužel, ale je to jejich práce tak jim to nemůžu mít za zlé." řekne vážně a jen pokrčí rameny. Její slova o irském králi slyšel, ale také zaregistroval její zakašlání a tak nějak pochopil, že to asi slyšet neměl, tak si jen prohrábl vlasy a usmál se. Nijak na to ale slovně nereagoval.
Nakloní se k ní a pošeptá do ucha. "To jsem rád a budu si toho vážit." Poté se odtáhne a dopie svou skleničku vína. "Jak? Normálně. Musím si vybrat královnu sám bez nějaké soutěže. Takhle je to možná jednodušší, ale chyběla by mi ta možnost svobodné volby. Tady je stále ten počet dívek ze kterého si Adrian musí vybrat. To by mi vadilo. Já se sice musím porozhlížet po urozených dámách, ale stále mám větší rozhled než tahle soutěž." Vysvětlí jí jak to u nich funguje. "Ano naše whiskey je vynikající, ale stále bojujeme se Skotskem, kteří si myslí, že ta jejich je lepší. Ale to je už tak starý spor, že ani nevím kdy vznikl." zasměje se. To jak se chytila na háček a začala se omlouvat se mu líbilo. rád tohle dělával. Naschvál nějak otočil ženskou větu aby se chytla. A tahle se chytla.
"Nebo má hodně práce, ono je toho opravdu hodně co musíme dělat." pokrčí rameny a poté jí nabídne tanec nebo vycházku. Popravdě je rád, že si zvolila čerstvý vzduch, protože tady se už nedalo vydržet a s jeho únavou to ještě zamávalo. "Takže pojďme se projít. Myslím, že procházka po hradbách bude skvělý nápad." rozhlédne se kolem, když uvidí ty tváře jak si je prohlížejí, věří, že se tohle brzy dostane k princi. Ale co, jen se baví s účastnicí. Nedělá nic zlého. Zatím.

V tom co říkala jsi je naprosto jistá, zasloužil jsi to za to co všechno udělal jí a jejím kamarádům, to jak jsi hrál a podobné, jen se možná vyjádřila blbě protože hned na to přišla další otázka. Vtipnou událostí? Tak to rozhodně ne. Kdyby jste lépe pátrala v mé minulosti asi pochopíte mé slova. Málem jí její slova až skolily a měla chuť křičet, vtipnou událostí? Nemyslela snad vážně, po tom čím si vším Emma prošla kolikrát málem i ona byla na pokraji smrti právě kvůli jejímu ex a její bláznivé sestry utajované. Myslím, že každý kdo neváhá někoho zabít si smrt zaslouží tedy pokud to není v obraně. Pomalu cítila jak začíná být úplně nesvá a vzpomínky se jí vraceli jako na běžicím páse.

Podívá se na ni a promne si spokojeně rty, přesně tady ji chtěla mít. "Lépe pátrala ve vaší minulosti. A mohla byste nám prosím objasnit vaše slova? Čtenáře to určitě bude zajímat." řekne vážně a klidně. Na její další odpověď nečeká dlouho, sleduje i její řeč těla a vnitřně se dost usmívá, ale napovrch je to čistý pokerface. "Nemyslíte si, že i u rebelů může být někdo donucen tohle dělat? Takže jsem to pochopila dobře. U vás možnost soudu vůbec nepřipadá v úvahu, dobrá." rychle si její odpovědi zapíše do tabletu a podívá se na ni.

Hned věděla co to řekla, že to nebude dobré i když ona sama se za svou minulost nestyděla vlastně jí to posouvalo dále a věděla, že nikdy se jí nezbaví což také bylo i přičinou její tetovaní na zápěstí jakožto její příjmení. O tom bych raději nemluvila, není to zrovna příběh o kterém vypravím na potkaní navíc reportérům. Vlastně nikdy nikomu neřekla co všechno zažila protože se držela v okruhu lidí, které zná a které jí zbyli a nebo někde daleko kde to právě nevěděl nikdo. Myslím, že může ale ano připadá. Vydala ze sebe ale už nemohla dále odpovídat. Omluvte mě prosím. Řekla zcela jdenduše a zmizela v davu a rovnou do svého pokoje

Sleduje ji a po její odpovědi se jí na tváři objeví radostný úšklebek. Sice se nic nedověděla, ale přitom se toho dozvěděla až dost. "Budeme respektovat vaše přání." Prozatím. Poté ještě chtěla něco dodat, ale lady jakoby se rozplynula. Mlha předemnou mlha zamnou? Rozhodla se tedy najít si další oběť svého vyslýchání.

Isabelle se těšila na ples s tématem podzimu. Šaty si vybrala červené se zlatým vrškem a decentním výstřihem. Doplňky sladila a vlasy si nechala učesat od dvorní kadeřnice princezny Sophie. Jelikož jí dnes dala volno, nemusela se jí držet a mohla se nerušeně bavit. Také na ni nemusela čekat,takže jakmile byla oblečená a učesaná,jemně se nalíčila,obula si boty.  Navoněla se parfémem a prohlédla se v zrcadle. S výsledkem byla spokojená,tak si chytla šaty do rukou,protože byly opravdu dlouhé a vydala se chodbou do tanečního sálu. Po chvíli tam vešla a zamířila ke stolku s pitím a občerstvením. Barman jí vyjmenoval různá vína,ale Isa si nechala nalít Chardonnay. Vzala si sklenku do ruky,slabě usrkla a rozhlédla se po místnosti,kde kromě personálu nebyl nikdyo,jen ona. "Zase první,ty nedočkavko." Řekla si pro sebe a ušklíbla se. Muzikanti začínali akorát hrát,Isa se zaposlouchala do hudby a bylo jí fajn. Konečně měla volno a užívala si to. Sklenku držela v ruce a popíjela víno.. "Tento ples jistě bude stát za to." Pomyslela si a usmála se...

Jasper bol pripravený. nebolo to z jeho hlavy, musel na ten ples ísť aj napriek tomu, že ho to možno veľmi nelákalo. Samozrejme, bude sa môcť zabaviť no hlavne bude musieť dávať pozor na to, aby veci dávali zmysel a aby do miestnosti nevošiel niekto, kto by robil problémy. Ak áno, určite by sa o to musel postarať práve on sám. Bol to práve čierny oblek, ktorý mal na sebe. S bielou košeľou, ktorá bola elegantná a taktiež aj taká bielučká ako prvý napadnutý sneh na pôde. žiadna škvrnka sa nemohla nachádzať na jeho oblečení, to by určite nezniesol. Pozrel sa na miestnosť, ktorá bola vyzdobená pričom premýšľal, koľko ľudí tu dnes asi tak bude. On sám zatiaľ nevidel mnoho ľudí, služobníctvo rovnako ako to bol on sám. Pozeral sa okolo seba a upravil si manžety na obleku.

Isa si nemohla nevšimnout muže,který právě vešel do místnosti. Něco jí na něm nesedělo. Všichni měli být oblečeni do podzimních barev,proto ji napadlo,zda to nebude ten nový strážce,o kterém jí Vincent říkal a velmi si ho chválil. Vlastně to byl první muž z ochranky,kterého Vincent pochválil. Sjela ho pohledem a musela uznat,že vypadal dobře. Přiložila si sklenku k ústům a napila se. Přitom jej pořád sledovala a nakonec se odhodlala,do jedné ruky vzala vlečku a rozešla se za ním. Kousek od něj se zastavila. "Dobrý večer. Vy asi musíte být ten nový člen ochranky,o kterém mi Vinc říkal." Prohlédla si ho ještě zblízka a mile se usmála. "Já jsem Isabelle. Komorná jeho výsosti Sophie." Řekla na vysvětlenou a zase si sklenku přiložila k ústům a napila se. Nepodávala mu ani ruku,protože se zaměstnanci paláce představovali i bez toho a všichni si mezi sebou tykali..to byla naprosto normální věc..

Jasper si uvedomil, že vedľa neho sa niekto objavil. Nebolo problém si to všimnúť, jej hlas sa mu takmer okamžite vtrel do kože. Pozrel sa na mladé dievča, na oblečenie ktoré mala na sebe a venoval jej malý pohľad. žiaden úsmev na tvári, to bolo v jeho náplní v práce. Držal si od ľudí odstup a taktiež aj na tvári ten pohľad, ktorý nič nevyjadroval. ,, teší ma. čakal som na ten moment, kedy sa stretneme. Moje meno je Jasper, jasper Frost." venoval jej pohľad no stále musel mať nejaký prehľad o okolí a o tom, čo sa deje práve tam. Bol v práci a nemohol si dovoliť nejako nedávať si pozor. jeho práca ho naplňovala, bavilo ho to nevedel si predstaviť robiť nič iné.

Vždy ji fascinoval ten pohled, který měl na tváři i Vincent,když byl v práci. Byl to ten drsný pohled,který přitahoval snad každou ženu. Téměř se na ni nepodíval,jen ji sjel pohledem a ani se na ni neusmál. Nedivila se tomu a když pronesl,že ho těší,zvedla koutek k úsměvu. "I mě těší,Jaspere." S jeho jménem si na jazyku pohrála a rozhlédla se kolem. "Moc lidí tu ještě není.." ohlédla se zpět na něj. "To vám musí Vincent hodně věřit,že tu není.. smím se zeptat,odkud jste?" Zajímala se a jelikož tu ještě nebylo tolik lidí,mohl se s ní nerušeně bavit. I když pozor dávat samozřejmě musel,byl přece jen v práci, narozdíl od Isy,která měla po x letech volno...

Jasper sa pozrel okolo seba a ujasnil sa, že to je vážne pravda. nebolo tu mnoho ľudí no aj tak vedel, že čoskoro sa to aj tak zmení. Predsa len to bola jedna z tých akcií, kde sa mal pre tie dámy objaviť aj princ a ten kolobeh, ktorý sa stával rituálom roky roky generáciu po generácií sa nemal zastaviť, skôr naopak pokračovať. Jasper jej venoval menší pohľad a potom len prikývol.
,, myslím si, že v okamihu, kedy sa tu zjaví ten správny muž sa mnoho ľudí nahromadí. Potom nebudeme počuť nič iné len jemné povzdychy nad výzorom a niektoré budu v oblakoch." jasper vedel ako to bude prebiehať a dokonca aj to, ako sa to potom bude všetko končiť. Kedy sa v očiach dám objavia aj slzy z toho dôvodu, že si nezískali jeho srdce. ,, myslím si, že si nechám tajomstvá." povedal pričom sa na jeho tvári objavil po prvýkrát v spoločnosti malý náznak úsmevu.

Isa trochu nechápala, že tu ještě nikdo nebyl, až na pár zaměstnanců,kteří ještě doladovaly poslední detaily a potom už stáli na svých místech připraveni obsloužit každého hosta, který se na ples dostavi. Vlastně tu byla jediná, která nebyla v práci a za to vděčila Sophii, která ji pro dnešek nepotřebovala mít jak se říká za zadkem.
Na Jasperova slova pokyvala hlavou a pak se zasmala. "Ano,je to každý rok stejné. Nechápu je. Bojují o jednoho muže,kterého ani neznají. Navzájem si podkopávají nohy a pomlouvají se s vidinou toho,že právě ona bude královna ..a když to nevyjde, zhroutí se jim svět." Uchechtnula se a pote se usklibla. Nechapala celou tuto selekci a dívky, které podaly přihlášku. Sama si neumi představit,ze  by měla bojovat o svou lásku s tolika ženami. Raději se zase napila vína a otočila se na Jaspera. Zvedla obočí, když jí odpověděl a v očích se ji objevily malé jiskřičky. "Takže mi to nemůžete říct, jinak byste mě musel zabít?" Řekla tajemně tišším tónem a sjela ho pohledem. Přesně takovi muži se ji líbili,drsni  a tajemní. Měla už dost těch naškrobených panáků..baronů, apod, kteří si mysleli,že jde po penězích a kdyz ji nabidnou,ze ji zahrnou zlatem,tak si ji ziskaji..to se pletli. Isa hledala úplně něco jineho...

" určite sa mu to bude pozdávať. ked sa o neho bude zaujímať toľko žien, ktoré mu budú dokonalo zobať z ruky. Nedivil by som sa ak by sa ego nášho veličenstva následne vyšplhalo do nekonečných výšok." jasper sa tomu musel pousmiať. Možno bolo nemiestne z jeho strany sa takto rozprávať o princovi ale cítil sa v spoločnosti ako tak uvoľnene a nemusel si dávať pozor na každý jeden výraz, ktorý napokon opustí jeho pusu.
" viete si to predstaviť? zapojiť sa do niečoho takého a očakávať, že medzi tými ženami nebudete mať konkurenciu a on si všimne práve vás." musel si ju v tejto chvíli málo obzrieť. Dokonca tak, aby si to ona sama nevšimla. Hm, možno by nestála za hriech, možno to na ňu časom skúsi hci mnoho ľudí nevedelo, že on na žiadne vzťahy nebol. Skôr naopak, stačilo si raz dva krát užiť a potom sa pozbierať a ísť ďalej.
,, áno presne tak. Mám pocit, že ak by som ti to povedal tak by si sa nedozvedela, kto tento ročník napokon vyhraje." Jasper sa tentokrát jemne uvoľnil. Pretože započul akosa hudba niesla celou miestnosťou.

Poslouchala Jasperova slova a musela s nimi souhlasit. Uchechtnula se a sjela ho pohledem. "Kterému muži by se nelíbil zájem tolika žen.." pronesla a následně si neopustila poznámku. "A kdyby vás Adrian slyšel." Zasmála se,načež musela přiznat, že na tom bylo něco pravdy. Naklonila se k nemu a rozhlédla se kolem sebe.."Ale musím s vámi souhlasit.." poseptala a zase se narovnala.
Zavrtěla hlavou nad jeho otázkou. "Ne,nejsem blázen. Ani soupeřivý typ,takže bych do něčeho takového nešla." Řekla rozhodně a divila se,že se na ni téměř nepodíval. Ušklíbla se tomu..a rozhledla se po místnosti,kde jeste nikfo nebyl. Otočila se na Jaspera,když mluvil a cukla koutky. "To znělo jako výhružka.." složila si ruce na prsou a sledovala ho..když v tu chvíli hudba utichla. Isa se otočila,co se stalo. Na pódium vstoupil Julian,ktery  si vzal mikrofon a oznámil, že se ples rusi, jelikož princi neni dobře. Isa se usklibnula a otočila se na Jaspera. "Tak máte pro dnešek volno." Mrkla na něj a ano, mohla mu tykat. Jí se však více pozdávalo mu vykat. Dopila víno,položila ho na tác procházející obsluze a rukama si zvedla vlečku. "Ráda jsem vás poznala,tak zase někdy. Krasny vecer,Jaspere." Řekla mile,usmala  se a poté se odebrala ze sálu pryč..

Do paláce přijela teprve nedávno a celkem jí je proti srsti, že tu ještě nikoho pořádně nezná. Kráčí po chodbě snad v těch nejohavnějších šatech na světě. Vlasy má rozpuštěné a zvlněné. Na hlavě má nějakou červenou šarádu, což připomíná mašli. Šaty samy o sobě jsou červeno bílé a vypadá trošku jako nějaké korál. Obuté má červeno-bílé lodičky. Vejde dovnitř a podívá se kolem sebe. To jsou snad ty nejohavnější šaty, co jsem kdy viděla. A že jsem jich moc neviděla, ale každopádně, asi holky předvedly super práci. Postaví se ke sloupu. A nikdo tady zatím není.