Letiště v Illey

Dnes odlétá prvních pár dívek směr palác. Má v ruce propisku, kterou poťukává na zápisník. Přesněji by dnes měly odletět Sage Pearson, Merliah Goodwin a Maya Williams. Je možné, že ještě někdo dorazí, ale to není takový problém. Hlavní je aby odletěly tyhle co má napsané.
Vlasy má sčesané do pevného culíku, oblečena formálně a čeká před letadlem. Dívky by měly dorazit každou chvíli, donést jí vyplněné dokumenty a nasednout do letadla. To by snad zvládnout mohly. A jesti si nespřeráží nohy o letadlové schody jsou krokem blíž k princi. Uvidíme.

Sage doteraz nemôže uveriť, že do Selekcie vybrali ju a dnes už má odletieť do paláca. Nezdá sa jej to možné. Na sebe má obyčajné ale i tak najlepšie kúsky so svojho šatníka. Čierne nohavice a blúzka po mame. Dlhé vlasy si nechala rozpustené a make-up doma nemá, takže ten vynechala. Keď po ňu príde auto, rozlúči sa s mamou, nastúpi doň a nechá sa odviesť na letisko. Tam vystúpi a funkcionárku si všimne hneď. Vyberie si papiere z tašky, kútiky úst sa jej zdvihnú do širokého úsmeva a príde k funkcionárke. Dobrý deň. Ja som Sage Pearson. Tu mám všetky potrebné papiere. Trochu ich narovná, lebo boli trochu pokrčené a podá jej ich.

Ronnie se před domem naposledy obejme se svou rodinou. S mámou, tátou a jejími dvěmi mladšími sestrami. Svoje věci dá do auta, které pro ní poslali a nakonec nasedne i ona do auta a vyjede směrem na letiště. Kouká se z okna a namotává si na prst pramen vlasů. Dnešním dnem to pro ní vše začíná.Dnes je ten den, kdy se stane ona jednou z těch dívek kterou bude za chvíli každý znát, jako Lady Veronicu. Ušklíbne se lehce. Moc se mi nelíbí, když mi někdo říká Veronica, ale s tím asi nenadělám nic. Pomyslí si a než se naděje je na místě a ona vysedne z auta. Na sobě má světle modré triko, lehkou mikinu a tenké upnuté džíny. V ruce nese papíry, které měly donést a jde směrem k ženě, která je zřejmě funkcionářkou. Pousměje se na ní. "Dobrý den. Jmenuji se Ron.. Veronica Davis." Poví a podá jí s úsměvem svoje dokumenty.

S rodiči se rozloučí ale i tak největší objetí dostává od bratra Jamese. Pak jen nastoupí do auta a nechá se zavést na letiště. Celou cestu tak nějak prospala, takže když jí řidič oznámí, že jsou už tady, tak je ještě rozespalá. Na čele má lehce otlačené okýnko, z toho jak se opírala po cestě a nevypadá zrovna dvakrát reprezentativně. Tiše si v autě povzdychne a trochu se upraví, aby vypadala aspoň torchu reprezentativně a vyjde z auta. Opráší si sukni a míří si to s úsměvem na rtech k paní, možná ještě slečně, kunkcionářce. Hezky se na ni usměje. Zdravím, Carina Grace Remington. Mimochodem moc pěkné boty. Poví a podá ženě všechny papíry a stále se usmívá. Podívá se na schody do letadla a polkne, ještě nikdy neletěla, takže má z toho docela strach. Vyjde po schodech nahoru do letadla a vejde do něj. Nemá z toho nějaký dobrý pocit, alep osadí se k nějakým dívkám a lehce se na ně usměje.* Ahoje.

Když se začala blížit první dívka, prohlédla si ji. Vypadala tak zaujatě a roztřepaně zároveň. Jakmile se jí představila vzala si od ní papíry. "Sage Pearson. Dobře děkuji můžete jít do letadla." ani se na ni pomalu nepodívá a odškrtne si její jméno.
Poté přijde další dívka "Veronika Davis. Ano tady jste, jdete pozdě. Můžete se posadit." Nesnáším svou práci. Oddechne si a čeká na další příchozí. Když uvid přicházet blondýnku jen si oddechne. Po jejím představení jen pozvedne obočí. "Ano hádáte správně a vy jdete také pozdě, tohle se v paláci tolerovat nebude. Prosím posaďte se do letadla."
Potom ještě chvíli čeká, pilot je již připravený a motor letadla ahozený. Poklepává na diář a už už se má k odchodu když uvidí zastavit auto kousek od nich. Počká na dívku a jen protočí očima. Nahodí profesionální výraz. "Carina Grace Remington." podívá se do diáře a potom na ni. "Dnes vás nemáme v seznamu, máte štěstí, že jsme neodletěli. Jdete pozdě, ale jako opravdu. Doufám, že tu nedochvilnost zanecháte tady a nedotáhnete ji do paláce. Prosím běžte se usadit."
Poté mávne na pilota a vejde do letadla také. Jakmile se zavřou dveře projde uličkou a podívá se na dívky.
"Dobrý den, jmenuji se JenaBelle Gotliner a budu vaše pravá ruka ve věcech v paláci. Ale to se dozvíte až na místě. Teď se prosím připoutejte budete vzlétat. Cesta bude trvat okolo dvou hodin, tak se snad zabavíte. Jakmile doletíte o kufry se vám postará služebnictvo a vy si najdete svůj pokoj." A od té doby od vás budu mít na chvilku klid. Poté se usadí na své sedadlo a připoutá se.

Její výraz se změnít v úšklebek. kdo si myslí že je? Nerozumí zácpě... asi ne protože přes její odbarvenou náturu nevidí nic jiného než špičku svého nosu. Strčí jí ty papíry a poté snad i naschvál ji švihne vlasy do obličeje. Ups. Nasedne do letadla, kde se rozhlédne po svých obětech. Opět nasadí lehký úsměv a jde k Veronice. Můžu si přisednout? Zeptá se jí sladce.

Hned, jakmile je informována o tom, že je na seznamu pousměje se. "Děkuji a ohledně pozdních příchodů se zlepším." Teda aspoň se o to pokusím. Vydá se směrem k letadlu. Po letadle se rozhlédne a najde i místo někde u okna, protože jednoduše má ráda, když sedí u okna. Potom se koukne po prostoru a po dívkách a vyčkává na to, až se letadlo dá do pohybu. Potom jen poslouchá slova funkcionářky. Připoutá se a zase se koukne před sebe. Její pohled zachytí dívku, která na ní promluví a úsměv jí opětuje. "Ahoj, Jasně klidně si přisedni." Řekne mile a sleduje, jak si k ní přisedla. "Mimochodem, jmenuji se Veronica, ale jsem zvyklá na to, že mne každý říká Roniie." Usměje se na ní a podá jí ruku.

Poslechne si slova funkcionářky a pak už se jen kouká z okna i když je tma a stejně asi nic neuvidí, ale je to jedno. Potom na ní, ale promluví jedna z dívek a tak se na ní usměje a Řekne jí, že si k ní, klidně může přisednout a sleduje jí. Fajn, tak snad jsem si de našla aspoň někoho s kým mi tahle cesta uběhne rychleji. "Moc mne těší Merliah. Míš opravdu zajímavé a krásné jméno. Mrkne na ní s úsměvem a potom si dí jeden pramen za ucho a poslouchá její otázku a musí se lehce uchechtnout. "Do paláce se samozřejmě opravdu těším. Slyšela jsem, že je opravdu honosný a prostě krásný, takže jsem zvědavá no, ale jedno vím jistě. Bez mapy jsem ztracená." Usměje se a nakloní hlavu na stanu. "A jak jsi na tom Ty? Podobně?

Pousměje se na ní a stejně , jako ona se koukne na ostatní dívky. Snad se s nimi taky seznámím brzy a bude fajn. Je mi jasný, že si nepadnu do oka se všema, ale snad to nebude tak zlé. Zmyslí se a potom se koukne na Meriliu a poslouchá její slova a nemizí jí z tváře úsměv. "Ale, je to opravdu hezké jméno takové jméno nemá jen tak někdo, zatím, co to moje má každá druhá." Zasměje se a potom poslouchá její další slova a odpověď na její otázku a musí se zasmát. "Pro mne je slovo palác pojem barák s neskutečně mnoha pokoji. Uchechtne se a pak poslouchá její další otázky. "Tak jasně, že se mi po nich bude stýskat. Přeci jen jsou to lidi na kterých mi záleží nejvíc na světě." Mluví s neskutečnou hrdostí v hlase a potom se jen sklesle koukne na ní. "Mrzí mne, že ty tohle nemáš." Řekne a skousne si spodní ret. Ne, nebudu se jí teď vyptávat, proč nemá rodinu. Snad jindy.

Na tú funkcionárku sa len usmeje a potom podľa jej pokynou prejde do lietadla, spolu a ďalšími troma dievčatami, ktoré prišli hneď po nej. V lietadle sa usadí sama, lebo nejaké dve sa spolu začali baviť, tak aby ich nerušila.

Nakonec to uběhne jako voda a oni jsou konečně na místě a takk hned, jak se letadlo dotkne země odpoutá se a usměje se na Merliu. "Tak jsme tady. Moc ráda jsem tě poznala a jsem si jistá, že se zase brzy uvidíme. Zatím se měj krásně a dobře se zabydli." Usměje se na ní a de ven z letadla a nasedne do připraveného auta, kde jsou i její věci a jede se do paláce.

Další den, další odlet. Připadá jí, že v tom letadle skoro bydlí. Stále přelétat z jednoho letiště na druhé. Takhle si svůj život nepředstavovala, ale co se dá dělat. Dnes oblečena do černého kostýmku s vlasy rozpuštěnými a natočenými. Na tváři svůj obvyklý pokerface. Odlet je sice až v šest, ale ona je ráda na místě dřív aby si vše připravila a nachystala. Včera to byla jen ochutnávka toho co přijde dnes. Měly by dorazit už snad všechny, tak uvidíme.
To že dostala post funkcionářky jí sice těší, ale tyhle věci by za ní mohl dělat někdo jiný. I cvičená opice by zvládla odškrtnout jméno účastnice a poslat ji do letadla. No ale královská rodina nemá cvičené opice má na to ji. Odfoukne si spadlý pramen vlasů a posadí se na lavičku před letadlem. Přece tady nebude stát celou dobu, za to jí ty účastnice fakt nestojí.

Včerejší odlet nestihla nebo spíše na něj zapomněla. To se stává když máte v práci rozbité diamantové prsteny, prostě se člověk v tom třpytu ztratí. No co se dá dělat, ještě že byl i druhý termín. Obleče si černou sukni a k tomu modrou halenku, nějaký dresscode neby předepsaný tak na to tak trošku kašle. Upraví si vlasy a nechá se dovézt na letište taxíkem. Vystoupí s kufrem a vydá se k letadlu. Kolem zatím nikdo není. No je tady brzo, ale co se dá dělat. Jen si sama pro sebe pokrčí rameny a dojde k blondýně. "Anika Dainus. Tady máte dokumenty." Skoro si ji ani neprohlédne a hned jak se zbaví papírů nastoupí do letadla a posadí se na volnou sedačku k okýnku. Přece jen chce vidět ven, v uličce rozhodně sedět nebude.A může si ji zkusit někdo vyhodit.

Najťažšie bolo rozlúčiť so svojimi malými súrodencami. Zdá sa jej sebecké ich nechať v cirkuse, zatiaľ čo ona sa konečne vziať život do svojich rúk. Našťastie, túto rozlúčku už má niekoľko dní za sebou a dnes sa lúči len so svojou tetou. Jemne ju objíme a aj bez slov sa jej snaží poďakovať, že jej umožnila utiecť z jej väzenia.Napíšem ti a ak chceš aj ťa pozdravím z nejakého vysielania. Sľúbi jej, lebo vie, že jej teta je do takých vecí zbláznená. Potom šoférovi podá svoj kufrík a nasadne do auta. Žiari nadšením a nemôže prestať sa usmievať. Možno to vyzerá aj divne, ale dnes by jej asi nič nedokázalo pokaziť náladu. Cestou sleduje ako sa za oknom mihá krajina a nejako ju to nezaujíma, pretože takýto výhľad mala celý svoje detstvo zo svojej "detskej izby" - kupé vo vlaku. Vystúpi von z auta, nevie presne ako by sa mala so šoférom rozlúčiť, tak sa naňho len rozpačito usmeje a rozhliadne sa okolo seba. Zbadá nejakú nie veľmi príjemne vyzerajúcu ženu v čiernom kostýmčeku a potom sklopí pohľad na svoje šaty s kvetovaným vzorom. Len pokrčí plecami, do ruky si vezme svoju príručnú batožinu a zamieri k nej. Nemá rada odsudzovanie len na základe prvého pohľadu, preto sa usmieva ako slniečko. Dobrý deň, som Cyra... Po chvíli jej dôjde, že jej priezvisko asi poznať nebude.Cyra Bandini. Všimne si, že nejaká daľšia účastníčka odniekiaľ vytiahla nejaké papiere. Na jednu hroznú chvíľu, ktorá jej pripadá ako večnosť, myslí, že ich zabudla. Zhrbí sa do tašky a začne sa v tom chaose prehrabovať. Nech sa páči. Pokrčené ich jej podá a radšej sa odplýži do vnútra lietadla, kde si sadne k okienku. Tašku si hodí pod nohy a nevie sa dočkať, kedy konečne vzlietnu a ona to zažije po prvý raz.

Hnědovlasá dívka přichází na letiště. V ruce svírá svůj kufr s věcma. Když dojde k funkcionářce, tak se na ní usměje a podá jí papíry. "Dobrý den, madam. Jsem Mikayla Lizzens, moc mě těší." Mile se na ní uculí a pak pomalu vchází do letadla, kde se posadí blízko dveří.

Jede v taxíku, z nervozity klepe nohou o zem. Tmavě hnědé vlasy má rozpuštěné a lehce natočené do loken a přehozené přes zád a ramena. I na tváři má nervózní úsměv. Make-up zvolila tmavší. Tmavší rtěnku i oční stíny. Oděná je do tmavě modrých šatů and kolena, které jsou volná na zádech a ještě jsou kolem krku. No a na nohách má černé lodičky. Když dojede na letiště, usměje s ena řidiče a i s kufrem vyleze ven. Z malé kabelky si vytáhne papíry a podá je funkcionářce. Dobrý den, Shadow Estelle Conroy. Tady. Podá ji papíry a vejde do letadla.

...tri, dva, jedna, nula... V duchu si odpočítava, kedy konečne lietadlo vzlietne a ona sa vydá za svojím dobrodružsvom. Teší sa ako malé dieťa a nechce to nadšenie prežívať sama, preto sa začne rozhliadať okolo seba, aby si našla vhodnú obeť. Všimne si nejaké dievča sediace blízko pri dverách a že je sedadlo oproti nej voľné. Asi by sa jej malo zdať trápne sa len tak postaviť a prísť za niekým, koho ani nepozná. Navyše keď dotyčný neprišiel za ňou, ale v tejto chvíli stud necíti, lebo si v duchu vysvívala, že si v Selekcii nájde kamarátky na celý život. Presne tak ako o tom všetci hovorili. Postaví sa a vydá sa k nej, ale hneď urobí na päte otočku, lebo tam zabudne svoju tašku. Zohne sa pod sedadlo a vytiahne ju. Potom podíde k tomu dievčaťu, MIKAELE, a milo sa na ňu zazubí. Máš tu voľné? Ukáže na sedadlo oproti a skôr ako dievča odpovie už sedí. Ahoj, ja som Cyra... Natiahne k nej ruku a ak jej ju dievča príjme, tak ju jej energicky potrasie. Lepšie povedané skoro jej ju odtrhne. Letela si už lietadlom? Ja nie. Ale naozaj sa teším. Neverím, že sa to už začína. Mám so sebou koláč. Obyčajná bublanina od mojej tety. Nedáš si? Zavalí ju záplavou slov a bude zázrak, ak to dievča nevydesila. Ona si to však neuvedomuje... Radšej sa skloní a začne sa prehrabovať vo svojej kabelke a až vytiahne krabičku so spomínaným koláčom.

Jen co se usadí, tak si dá elegantně nohu přes nohu a kouká před sebe. "Jéé, ahoj." Mile se usměje na Cyru. "Máš moc hezké jméno. Já jsem Mika." Představí se jí naoplátku. ]"Jojo, jasně. Každý rok s rodiči někam letíme."[/b Přizná s úsměvem. [b]A co ty? Mimochodem, jsi moc hodná, děkuju. Dám si ráda.

Stále sa nadšene usmieva a musí priznať, že sa jej páči aj toto sedadlo. Je tu okienko, takže môže uskutočniť jej pôvodný plán a sledovať krajinu z vtáčej perspektívy. Ďakujem a ty si zase veľmi milá. Povie úprimne. Mika? To je prezývka? Spýta sa. Nemyslí to zle. Len je prirodzene zvedavá. Napriek tomu, že sa jej väčšinu času ústa nezastavia, teraz Miku pozorne počúva. Páni! To musí byť skvelé? Kde všade si už bola? Bolo to aj v zahraničí? Jej snom nie je cestovať, ale práve naopak, usadiť sa. Nad jej odpoveďou sa pousmeje a potom sa začne prehrabovať v tom svojom neporiadku. Nakoniec však tú krabičku predsa len objaví a otvorí ju. Je v nej bublanina s čerešňami - jej obľúbená. Ponúkne Miku a počká, dokým si kúsok nezoberie. Sama si zoberie jeden a odhryzne si. Sladké zbožňuje a keďže má to zázračné šťastie, že môže zjesť, čo chce a nepriberie z toho ani gram, tak to ani na nej nie je vidno. Keď práve nemá plné ústa, pozrie sa na Miku. Ako si sa sem vlastne dostala? Aký je tvoj príbeh? Spýta sa a zapchá si ústa ďalším kúskom koláča.

Při slově "přezdívka" přikývne. Ano, ve skutečnosti se jmenuju Mikayla, ale fakt mi radši říkej Miko. Nenávidím oslovení "Mikaylo". Aby nezněla namyšleně, tak se zasměje. Třeba v Holandsku se mi moc líbilo. Přikývne. Jen v Maďarsku se mi nelíbilo. Ty jsi někde byla? Nadzvedne obočí. Já se sem dostala, protože mě princ velmi zaujal a chtěla jsem zkusit štěstí. Poví vesele. A ty?

Jasné. Je to kratšie a lepšie sa to zapamätá. Mňa môžeš volať asi len Cyra, lebo z môjho mena asi veľa prezývok nespravíš. *Zazubí sa a očkom hodí von z lietadla, na krajinu mihajúcu sa pod nimi. /Tisíckrát lepšie ako výhľad z okna vlaku./ Zistí, že sa nebojí a pri jej profesii by bol asi celkom paradox, keby sa bála výšok. Potom sa jej spýta, kde už všade bola a medzitým si odštipkáva z tetinho koláča. Musí jej v prvom liste spomenúť aký bol skvelý a že chutil aj ostatným. Predpokladá, že jej teta sa asi zblázni, keď zistí, že jej pekárske umenie možno ochutnali chuťové poháriky budúcej kráľovnej, keďže Mika má rovnakú šancu vyhrať ako zvyšných 34 dievčat. Holandsko? Krajina tulipánov, veterný mlyny, Amsterdam? V mysli pátra, čo ešte vie o Holandsku. A Maďarsko... O tom veru veľa neviem. Aké to tam je? Spýta sa. Vie, že je to niekde v Európe a tým sa jej prehľad končí. Ja? Hm, ja som len pendlovala z provincie do provincie a bola som už asi vo všetkých... Dôjde jej, že Mika asi ani nemá tušenia, čo robí, tak jej ušetrí jednu otázku a položí si ju sama. Môj otec vlastní cirkus a ja som tam bola akrobatkou. Možno si o ňom počula. Je jeden z najväčších v Illey. Cirkus Phillipa Bandini. Dokonca aj o mieste, z ktorého utiekla dokáže hovoriť s určitou energiou ako o všetkom ostatnom. A ako si pracovala ty? Potom stíchne a počúva ako jej porozpráva, čo ju priviedlo do Selekcie. Ktorú z nás by princ nazaujal? Pobavene sa zasmeje. A ja? Ja som chcela chytiť osud do vlastných rúk. Povie jednoducho. Mike ešte zatiaľ neverí tak, aby jej porozprávala, čo za tým skutočne bolo.