Kuchyně paláce

Ví, že je dost pozdě, ale jemu to nevadí. Byl si zaběhat. Je mu jedno, že je venku tma, jako v pytli. On je na to prostě a jednoduše zvyklý. Díky tomu, že kolikrát doma pracuje do pozdních hodin, tak je na to zvyklý. Běh jej uvolňuje a nabíjí ho energíí, kterou potřebuje. To, že je v Illei bere, jako jistý druh odpočinku a tak chodí poslední dobou běhat častěji. Jeho kroky jej zavedou do kuchyně, kde se rozhodl, že si vezme něco malýho na zub a zaleze do své komnaty a dá si pořádnou sprchu. A že to bude zatraceně dlouhá sprcha.

Jelikož není korunní ani jiná důležitá princezna. Teda ne že by nebyla důležitá, jen je její program dost uvolněný tak si může dovolit vytratit se z komnaty a jen tak bloumat po chodbách. Prochází se tedy v delším tričku a šortkách, bosá po chodbách. Nenosí nějaké naškrobené košilky na spaní. V tomhle se jí prostě spí nejlépe. Vlasy rozpuštěné a mírně rozcuchané. Ležela v posteli než se rozhodla že si skočí pro ten dortík, který si schovala dozadu do ledničky.
Vejde teda do kuchyně a chce zajít rovnou do lednice a vytáhnout ten nejvíc čokoládový dort pod sluncem, když ale v kuchyni uvidí vetřelce. "Dobrý večer?" pohlédne na něj a prohlédne si ho.

Kouká se po prostorné kuchyni paláce a najde ledničku. Tohle je asi nejdéle, co jsem kdy hledal ledničku. No jo, tady nejsem doma, takže to bude tím. Otevře jí a veze si jeden jogurt. Snad to tady nemaj napočítaný. Pokud jo ... UPS. Pomyslí si a jde k šuplíku a otevře jej ve snaze , že tam někde najde lžičku, ale vedle. Otevře další a zase nic. Prohrábne si svoje černé vlasy a pokrčí rameny. Oddělá víčko a začne jej normálně pít. Naštěstí není tak hustej. Pije a celkem se lekne, když na něj někdo promluví, jelikož byl tak nějak otočený zády do prostoru. Pohledem švihne po další osově. "Dobrá večer." Dá si zase kelímek ke rtům a napije se.

Stojí v kuchyni a kouká na vetřelce. Na tváři se jí objeví úšklebek když vidí jak se snaží do sebe dostat jogurt. Pozná v obličeji prince Anglie tak jen zatřepe hlavou. "Nevím jak je to u vás v Anglii zvykem, ale u nás se jogurt jí lžičkou. Ale jiný kraj jiný mrav." Ušklíbne se, dojde k lednici vytáhne si dortík, který byl schovaný za velkou brokolicí, protože kdo by se koukal za brokolici, že jo. Projde kolem prince a sáhne do prvního šuplíku a vytáhne si lžíci. Jemu samozřejmě nepodá, určitě si s tím poradí tak jak doposud. Vyhoupne se na linku a zaboří lžičku do dortu a kousek vloží do pusy. Polkne. "Takže jste z Anglie dojel k nám abyste vyjedl ledničku?" propíchne ho pohledem, ale docela se baví.

Stejně, jako se ona koká na něj, tak se on kouká na ní pak se zase napije ze svého jogurtu. "No ani jelikož jsem nemohl najít lžičku, tak jsem ro nějak musel vymyslet a tohle mi přijde příjemnější, než, abych si to nabíral třeba prstama no ne?" Koukne se na ní s jedním zvednutým obočím a nakonec sleduje, jak si ona z lednice vytáhla kousek dortu. Kde jej vzala? Nikde jsem jej tam neviděl. Hmm tady si někdo schovává tajný zásoby, co? Pomyslí si a pak jen sleduje, jak otevřela horní šuplík a pohodlně si vytáhne lžičku. Ale no tak!. Nahlas, ale neřekne nic a zase se napije , než jí odpoví."Byl jsem odhalen. To jsem opravdu neměl v plánu, ale jak tak vidím, tak by jste mi mohla dělat komplice? Ve dvou by nám to vyjídání šlo naprosto dokonale." Mrkne na ní a jeho rty se lehce skřiví do úsměvu. "Vás z postele vyhnala jen vydina toho dortu, nebo je v tom i něco jiného?"

"Mohla to být zajímavá podívaná vidět vás jak se šťouráte prstama v jogurtu. Pro někoho možná vzrušující." Zasměje se a vyskočí na linku a pustí se do dortu. Jeho pohled si ale nenechá ujít, možná nic neřekl, ale jeho oči to řekly za něj. Ona je prostě doma a ví kde co je. Jeho smůla.
Podívá se na něj a zamyslí se. "No nejsem si jistá jestli chci v kuchyni někoho kdo mi bude vyjídat jídlo." Promne si rty, dá si do pusy další kousek a podívá se na něj. Když ho rozkouše pousměje se. "Víte, když si ho nevezmu já tak si ho vezme někdo jiný. Snažím se si své dobroty schovávat, ale moje malá sestřenka má prsty všude a někdy se mi to uplně schovat nepodaří." Pokrčí rameny. "Takže jsem vyrazila dřív než ona. Aby mi ten kousek zůstal." Objasní situaci a dá si další porci do pusy.

"Jestli je ori někoho vzrušující , že si namáčí někdo jinej prsty do jogurtu, tak je to jeho věc. Vás to snad bere?" Kkoukne se na ní a dopije poslední zbytky jogurtu a pohledem hledá koš a nakonec jej najde a tak se k němu vydá a prázdnej kelímek hodí do koše Potom de vrátí k linde a jen se o ní opře a ruce si založí na hrudi a poslouchá její další slova a pousměje se. "Mne se nemusíte nějak bát. Já jsem neškodnej pokud jde o vykrádání ledniček, jen pokud nechodím běhat a to jsem byl, takže proto jsem se tady zastavil." Uvede na pravou míru a nakonec se musí opravdu a upřímně zasmát nad jejími slovy o její malé sestřence. "Takže pokud jsem to pochopil dobře, tak vy dvě vedete něco, jako takobej malej závod? Kdo se dostane dříve k dortu, nebo čemukoliv sladkému, tak je vítěz? Tohle bych měl asi zkusit zavést doma." Zasměje se. Mladší sourozenci by to nejspíš vřele uvítali.

"Neříkám, že mě to bere, ale ani za toho nikoho nesoudím." Ušklíbne se a dá si další kus dortu do pusy. Sleduje ho a potom na něj jen houkne. "Třídíme odpad. Plasty patří do plastů ne do smíšeného odpadu." Snaží se zakrýt smích tak si dá raději další kus dortu.
"No, doufám že nebudete chodit běhat nějak často. Uplně nejsem zvyklá, že mi sem někdo chodí." ušklíbne se. "No on je to někdy závod na život a na smrt. Nejde jen o sladké, ale celkově o jídlo. Ráda mi ho krade před očima, takže prostě někdy si schovat dortík za brokolici je dobré. Mimochodem ani vy jste ho nejspíš neviděl, takže jsem ho schovala dobře." Zasměje se. "Jednou jsem si schovala kus dortu do vydlabaného kokosového ořechu. Nenašla ho." rozesměje se a položí prázdný talířek na linku a otře si ze rtů čokoládu.

"Lidé by se neměli odsuzovat za to na, co jsou zvyklí a je moc fajn, že vy nejste ta, co by je za to odsuzovala." Pokrčí rameny a následně hledá koš a najde jej a hodí jej tam, ale potom jen slyší princezniny slova a převrátí očima Tak na tohle hodně rychle zapomeň! Já se nebudu hrabat někde v koši jen, aby jsi se bavila. Ušklíbne se a jde k ní a opře se o linku a sleduje jí s pobaveným úšklebkem. "Jak kdy. Nebudu Vám lhát, ale nebojte se né vždy mne přepadne po běhání hlad, takže nehrozí, že by jsme se zde nějak potkávali. Vaše laskominy jsou v bezpečí." Ujistí jí a nakonec se jen zákeřně usměje. "Hm,co myslíte, že by mi vaše sestřenka nabídla výměnou za to, že by se dozvěděla jednu z Vašich skrýší, kam si schováváte dorty?" Zeptá se jí s jedním obočím zvednutým a nakonec jen zavrtí hlavou. "Nevím, jak je ro u vás, ale mně vadí to tykání, tak, co kdybychom si tykali? Jsem Sebastián." Pronese a podá jí svou ruku.

“Rozhodně nikoho neodsuzuji.” Pokrčí rameny a podívá se na něj jak vyhazuje kelímek a prostě si neodpustí poznámku o třídění odpadu. To má prostě po mámě. “Děkuji, že to tajemství uchováte.” Po jeho dalších slovech se ale zamračí. “Myslím že to byste dělat neměl. Určitě máte rád sám sebe.” Řekne tajemně a strašidelně. Tohle nemá ráda aby jí někdo takhle vyhrožoval nebo říkal takové věci. “Tykání je v pořádku. Sophie Jasmine.” Ano představuje se celými jmény, proč taky ne. Ať si vybere jak jí bude říkat. “A co vlastně děláš u nás kromě běhání? Sebastiane?”

"A to je velice moudré." Pousměje se na ní a pak jde vyhodit onen kelímek do koše a nad její poznámkou o tom, že zde reciklují se jen nelibě zašklebí nad představou, že by se On měl hrabat v koši. Nechá to tedy tak a vrátí se zase k ní a jen se opře o linku a sleduje jí a poslouchá její slova. musí se nad tím jen pobaveně ušklíbnout. "Takže by mi a tule informaci nabídla asi honě nepletu se?" Nakonec se, ale zasměje a zakroutí hlavou. "Rozhodně vypadáte naštvaně ještě o stupínek hezčeji, ale dobře. Neceknu nikomu, kde máte svou skrýš na dorty." Ujistí jí nakonec a Pousměje se nad jejími jmény. "Takže mi dáváte na výběr? No obě jsou hezký mě se líbí jen moje první jméno." Přizní se a pak jen koukne někam do prostoru kuchyně."Zaujalo mne, jakou zde máte tradici. Selekce. Zajímalo mne, jak něco takového vlastně funguje a také jsem zde vlastně tak trochu pracovně za svého otce."

Po jeho větě se pousmála a zavrtěla hlavou. "To vůbec nemusíte, výsosti. Každého baví něco jiného." Uklidnila ho a když zmínil Adriana,neodpustila si otázku. "Princ Adrian taky boxuje? Tak to je naše první společná věc." Pronesla nadšeně a usmála se. "Tak máte asi pravdu, že si budeme rozumět.. aspoň v tomto určitě." Dodala s nadšením v hlase a pak se zasmála. "Nic na tom není, takže to určitě zvládnete." Povzbudila ho a mrkla na něj. V tomto mluvila pravdu, neviděla důvod, proč by to on s jeho postavou neměl zvládnout. Navíc se zmínil, že běhá, takže by to pro něj neměl být takový problém. Sdělila mu,jaký bude král a dívala se přitom na něho. Po jeho otázce přikývla,následně zvedla obočí a uculila se po jeho slovech. Bylo krásné to slyšet z jeho úst a nevěděla,jak má reagovat. "Děkuji, výsosti." Špitla a podívala se mu do očí. Všimla si,jak si ji prohlédl a raději sklopila pohled.
Když zmínil to "zatím", zarazilo ji to,ale nijak to nekomentovala. On si bohužel všiml jejího výrazu a zeptal se, zda je všechno v pořádku. Netušila,co mu říct. Zda říct pravdu nebo lhát. Když řekne,že nic a vymyslí si výmluvu,bude si ještě myslet,že něco provedl,proto se mu podívala do očí a nadechl se, když se k ni přiblížil. Následně od ni odstoupil a ona mu,divajic se do jeho očí klidným hlasem odpověděla. "Jen mě zarazilo to slovo "zatím"." Přiznala popravdě,ale pak si uvědomila, že to vyznělo blbě,tak se to snažila zahrát do autu. "Ale vy jste to jistě nemyslel tak,jak to vyznělo.." na chvíli se zadívala do jeho očí  pak uhla pohledem do strany "Eleanor, jsi účastnice selekce!!! Vzpamatuj se!!" Doslova na ni řval její vnitřní hlas.. její svědomí a ona jen nahlas vydechla. 
V jeho příjemném a voňavém saku jí bylo teplo,avšak vítr sílil a Ethanovi už asi začla být zima,proto se zeptal,zda nepůjdou do zámku nebo ji nemá doprovodit. Ještě se jí od nej nechtělo,tak navrhla tu první možnost. Potom ji po cestě dovnitř zakručelo v břichu,tak se zeptala i jeho,zda nemá hlad. Po jeho odpovědi se zazubila a přikývla. "To zní skvěle!" Téměř zavýskla radostí a poté se naoko zatvářila na chvíli provinile,ale pak se zasmála a na jeho návrh přikývla. Nabídnul jí rámě a to ji trochu překvapilo. Asi by tak s ním chodit po paláci neměla. "Ale čert to vem!" Řekla si pro sebe,zavěsila se do něj a společně vešli do paláce. Jakmile byli vevnitř, rozhlédla se. Nechtela,aby z toho měl Ethan potíže. Nikoho neviděla, tak došli až do kuchyně. 
Pustila se ho,vešla a sundala si sako z ramen. "To už nebudu potřebovat, děkuji za půjčení, výsosti." Řekla mile a usmála se na něj. Sako mu podala a otočila se směrem k lednici. "Ode mě by to asi bylo troufalé,ale někdo by se měl podívat,co tam je." Řekla jeho směrem a otočila se na nej. Zadívala se mu do očí a zase se v nich na chvíli ztratila. "Sakra,proč jsi tak krásný, milý, galantní,vtipný, okouzlující a sexy?" Ptala se vduchu a naklonila hlavu lehce na stranu..

"Ano také boxuje. Je to jeden z lidí, kteří se mě to snažili naučit, ale tak nějak na to neměl nervy." zasměje se a pokrčí nevinně rameny. "A nechci abyste si o mě myslela, že jsem uplně neschopný, tak se o to aspoň pokusím. I když je pravda, že jem to zkoušel před několika lety. To jsem byl ještě mládě." ušklíbne se. "Rozhodně si budete rozumnět. Věřím v to. A jestli chcete klidně se u něj o vás přimluvím." zasměje se a potom jen suše polkne. Zvláštní myšlenka mu projela hlavou tak je zrychleně zamrkal.
Poté se jí ale musel zeptat zda je všechno v pořádku, to její zaražení a podobně. Jakmile mu odpověděla, začervenal se a podíval se pryč z hradeb. "Nejspíš to vyznělo jinak než jsem chtěl aby to vyznělo." poví krkolomě a poupraví si knoflíčky na rukávech košile.
Nakonec jí nabídne zda je unavená nebo jestli jí napadne ještě něco jiného. Jakmile zmínila kuchyni, nadšeně s tím souhlasil. Nabídl jí rámě a usmál se. Poté spolu vyrazili do kuchyně.
Jakmile došli a zjistili, že je tam prázdno zamířil k ledničce, ale Liv ho předběhla. Když mu vrátila sako podíval se na ni. "Ještě si ho klidně nechte, půjdeme poté studenou chodbou ke komnatě. Vrátíte mi ho později." řekne vážně a sako jí znovu dá na ramena. "Tak já se tohohle úkolu rád zhostím." ušklíbne se a strčí hlavu do ledničky. Po chvilce nahlížení a přehrabování se najde kus čokoládového dortu. "Doufám, že nedržíte dietu." rozesměje se, dort drží v ruce a druhou zavře ledničku. Vytáhne ze skříně dva malé talířky, dvě lžičky a dort nakrájí a dá kousek na každý talířek. Oba dva poté položí na pultík, u kterého je pár židlí. Sám se na jednu posadí. "Takže, dobrou chuť?" podív se na Liv a mile se usměje.

Poslouchá jej,jak mluvi o Adrianovi a ji to vlastně bylo tak nejak jedno, neznala ho. Spíše chtěla videt reakci Ethana. S nim to vsak ani nehlo,vlastně proc by taky melo,ze? "Třeba je s Vámi já mít budu." Pronese a zvedne koutek k úsměvu. Pote jej pomalu sjede pohledem odspodu nahoru a podívala se mu do oci. "Vzhledem k vaší postavě, očividně sportujete nebo jeste sportoval,takze  to bude hračka." Mrkne na něj a zavrtí hlavou nad jeho slovy a jeste nakrčí nechápavě čelo. "Vůbec si o Vás nemyslím, že  jste neschopný, výsosti. Nemám sebemenší důvod." Ujistí ho a zadívá se mu do očí,aby viděl, že mluví pravdu. Myslela si o něm jen to nejlepší a jeho poznámce o mladeti se musí zasmát. "Pořád jste mladý." Dodá pobaveně. Po dalsich slovech,kdy ji zase predhazuje Adriana pocítí zklamání a nechápe vubec proč. Pak se však zarazí,když rekne, že se za ni přimluví. Dotkne se jí to,tak se zamračí. "Nepotřebuju,aby se za mě někdo přimlouval." Štěkne po něm,protoze ted z ni udelal neschopnou a to ji vazne zamrzelo. Stejne jako jeho reakce. Mela za to,ze jsou jejich sympatie vzájemné,ale asi se spletla.
To si znovu overila i ve chvili,kdy mu rekla pravdu,proc se zarazila. Sleduje jej a vsimne si,jak se zacervenal a nasledne uhnul pohledem. Primhouri oci a bez jedineho zavahani rekne. "Člověk,který se při odpovědi nedívá druhému do očí,tak lže." Usklibne se a jako dalsi signál jeho vyhýbavé odpovědi bylo to,jak si poupravil knoflicky. Nj,mel tu cest s psycholozkou,ktera si vsimala i reci tela.
Po debate,jestli je unavena se dostali az k tom,ze zajdou dk kuchyne. Prijala jeho rame a spolecne se vydali az tam.
Po chvili vesli,Liv si sundala sako a podala mu ho. Po jeho vete nakrci celo a kdyz ji ho zase vratil na ramena,neprotestuje a usměje se na nej. Pote mu navrhne,at se podiva do lednice a on to i následně udela. Chvili do ni civi a Liv se rozhledne po kuchyni. Otoči se na bej zpet ve chvili,kdy na ni promluvi. Zavrti hlavou. "Ne a navic mám dnes chaet day." Mrkne na něj a usmeje se,ze odhalí sve bile zoubky. Sleduje jej,jak podá talirky a lzicky,dort nakraji a na kazdy da jeden kus. Následně je položí na pultík a Liv si také sedne na jednu židli. "Děkuji,i Vam." Řekne,vezme vidlicku do ruky,kousek odlomi a napichne si ho na vidlicku. Vlozi si ho do ust a přivře oči. "Hmmm,to je ten nejlepší čokoládový dort,jaky jsem kdy jedla." Řekne a podiva se na prince. Olizne si rty. "Byl to výborný napad sem jít." Uzna a teka ocima po jeho obliceji.

"Třeba ano a třeba se na mě naštvete a už nikdy se mnou nebudete chtít promluvit." ušklíbne se. "To teda doufám, že ne, jste opravdu milá společnost." poví vážně a pohlédne jí do očí. "To je plavání, běh a občas posilovna. Ne žádný box." zasměje se a promne si krk. "Tak uvidíme, co si o mě budete myslet později." pousměje se a pohlédne jí do očí, ve kterých se opět trošku ztratí.
Potom ho napadne, že by se u Adriana přimluvil. Nemyslel to nějak zle, jen pro ni chtěl udělat něco dobrého, ale očividně jí to vykolejilo. Když na něj vyštěkne, pozvedne překvapeně obočí a o krok ucouvne. "Pardon pardon, já to nemyslel špatně." řekne s vytřeštěnýma očima a prohrábne si vlasy. "I když ona je to stejně hloupá věc." Jo je, však co by ses mezi ně pletl a ještě jí to zlehčoval? Proč? Proč jí to nechceš zlehčit?
Když ho potom prokoukne znovu znervózní. Sakra ta holka je snad agent FBI nebo co? Promne si zadní část krku a podívá se na ni. "Nelhal jsem. Nebo možná trochu.?" konec věty zní skoro jako otázka. Je rád, že se potom raději vydají za jídlem do kuchyně, než aby vysvětloval své myšlenkové pochody. Mohlo by se stát, že by se naštval a odešel. Nerad mluví o svých myšlenkách a emocích.
Když dorazí do kuchyně, vytáhne z ledničky dort. "Tak to jsem rád, já mám cheat day celoživotně." zažertuje a položí dortík s talířky na stůl a posadí se. "Můj nápad to nebyl, to napadlo vás." pousměje se a podívá se na ni. Tak nějak mu neujde, to jak si ho zkoumá. Potom se ale podívá na ni a zasměje se. "Něco tady máte." snad okamžitě se k ní přiblíží a prstem přejede po jejím horním rtu a setře jí kus čokoládové křupinky a potom si prst olízne.

Na jeho slova zavrtí hlavou. "To si nemyslím. Je to dost nepravděpodobné." Řekne popravdě a jeho další slova jí vykouzlí široký úsměv na tváři. Nedá jí to. "Takže chcete říct, že bych Vám chyběla?" Zeptá se a zadívá se mu do očí. "Ty bys mi taky chyběl,princátko." Poví si vduchu a je až zarážející,jaká je to pravda. Když si totiž uvědomí,že už by ho nikdy neviděla,popadne ji zvláštní pocit,který nevěděla,jak má popsat. Naštěstí princ začne mluvit a myšlenky jsou tatam. Pousměje se jeho větě. "Já věděla,že posilujete a každý máme to své." Mrkne na něj a potom sjede pohledem jeho svaly, které se rýsovaly i přes košili a měla obrovské nutkání si na ten biceps sáhnout. V tu chvíli se však Ethan zasměje ,ona zvedne pohled a podívá se na jeho se smějící rty. "Proč máš tak sladký úsměv?" Zeptá se vduchu a nechápe,jak ji může vyvádět z míry nějaký cizí princ,když jediný,kdo na to má právo,je Adrian,se kterým se bude muset,co nejdřív sejít,aby zahnala myšlenky na Ethana. "To,co doposud." Řekne jen a pokrčí rameny. Kdyby jen tušil,co si o něm myslí,asi by se dost divil. Na chvíli se zarazí,když si všimne jeho pohledu a nemůže od jeho očí odtrhnout zrak.
Pak to však na chvíli pokazí,když se chce za ni přimluvit a taky na něj za to vyjede. Po jeho omluvě se zamračí. "Jak vidím,tak byste mě nejraději ovázal červenou stuhou a postavil mě princi za dveře." Řekne trochu smutně, protože Adrian byl teď ten poslední,na koho myslela. Potom sklopí pohled k zemi a zklamaně vydechne. Zvedne k němu zase pohled až,když řekne,že je to hloupá věc. "Ano,to je.. umím si poradit sama a taky jsem Vám už řekla,že bychom si s princem museli rozumět a musela bych se s ním cítit příjemně..tak jako se cítím s vámi." Poslední slova řekne potichu a zadívá se mu do očí..po chvíli pohled odvrátí. "Olivie,co to meleš? Ten princ ti za tu chvíli úplně zamotal hlavu. Nezapomínej kvůli komu tady jsi. Kvůli Ethanovi ne!" Ozve se její svědomí a ona si je toho moc dobře vědoma.
Po chvili ho prokoukne,že lže.. poznala to z toho,že se jí nedíval do očí a také zná dobře řeč těla. Sleduje jej,jak si promnul zátylek a očekává další lež. Ušklíbne se a hned na to zvedne obočí. V hlavě jí zněly otázky,ale raději to nechala být,až se nakonec vydali do kuchyně.
V kuchyni šel Ethan k lednici a vytahl dort. Liv se zasměje jeho větě. "Jste vážně vtipný,vaše výsosti." Pronese pobaveně a najednou ji napadne hloupá myšlenka. Zažene ji tím,že pohodí vlasy a poté jej sleduje,jak dort krájí a následně jej dá na talířky. Posadí se a vychutnávají si tu dobrotu. Liv se usměje jeho poznámce,protože má vlastně pravdu a nepřestává se na něj dívat. Nemůže si pomoct. Princ se zasměje a pronese větu. "Kd.." stačí jen říct,když se k ní přiblíží a prstem jí z horního rtu sundá křupinku a prst si olízne. Liv na něj zírá a následně vydechne. Dívá se na něj a nakrčí čelo. "Proč jste to udělal?" Pošeptá a pohled jí sjede na jeho rty. "Proč mi to děláš,Ethane? Já budu mít rande s Adrianem a budu mít v hlavě tebe."  Řekne si vduchu, pohled zvedne k jeho očím a snaží se v nich vyhledat odpovědi..

"Opravdu? Až tak moc jsem vás zaujal?" podívá se na ni a usměje se. Jakmile zmíní to, že by mu chyběla, je to poprvé co to slyší tak nějak naživo a začne nad tím přemýšlet. Ani neví proč, je s ní dneska první den proboha. "Nevím jak na tuhle otázku odpovědět." řekne jí přímo do očí ale potom uhne pohledem pryč z hradeb.
"Tak samozřejmě, přece tohle nevyroste jen tak a geneticky se ty svaly taky nepřenášení." rozesměje se a prohrábne si vlasy. Když ji naštve tak ho to zamrzí a snaží se to nějak urovnat. Je rád, že to pochopila a neodešla, třeba. "Cítíte se se mnou příjemně? Tak to abych Adrianovi nelezl do zelí." řekne překvapeně a ušklíbne se. Poté se chvilku nad tou představou zamyslí, ale jen zatřepe hlavou a začne myslet raději na něco jiného.
Jakmile došli do kuchyně a vzali si kus dortu, jejich nálada znovu vzkvétla. Hned se cítil lépe. Plus on a cukr, to je prostě nejlepší kombinace. Ještě kávu k tomu a bude naprosto nejvíc spokojené princátko. Vezme si kousek dortu do pusy a polkne. "Opravdu je vynikající. Podobný jsem jedl ve Vídni, ten jejich Sacher nebo jak oni tomu říkají, ale tenhle je ještě o třídu lepší." pochválí a potom k ní zvedne oči. Jakmile uvidí ten kousek dortu na jejím rtu, prostě ho to napadne jako první. Ani nad tím nepřemýšlí. Možná je detailista, možná to udělal uplně z jiného důvodu. "Proč jsem to udělal?" podívá se na ni. "Přišlo mi to jako ta nejvíc přirozená věc." přizná se, přitom se zasměje a poškrábe se za uchem. Opravdu mu to nepřišlo nějak divné, teda dokud ona na to neupozornila.

Po jeho otázce se zarazí a tak nějak neví,co na to má říct. Přiznat mu to? Pohlédne mu do očí. "Možná?" Odpoví mu otázkou,protože se nechce přiznat, jelikož by to bylo nevhodné a taky nechce lhát. Když však vysloví onu otázku,nejradši by si nafackovala. Vduchu to znělo lip, než když to vyslovila. Promne si rty a zkousne si tvář zevnitř. Podiva se mu do očí a po jeho odpovědi přemýšlí,jak to zaonačit. Ani nechápe,proč se na to zeptala a také proč by jí měl chybět..znají se chvíli. "To bylo myšleno v žertu." Řekne nakonec a rukou,kterou si nedrží sako si prohrábne vlasy. To už se na ni však nedívá,protože uhnul pohledem.
Při zmínce o svalech se na ně podívá a nakonec ani neví proč se dotkne jeho bicepsu,ve chvíli,kdy si prohrábne vlasy a tudíž jej trochu zatne. Jemně ho zmáčkne a podívá se mu do očí. "To máte pravdu." Řekne a ruku rychle stáhne zpět k tělu. "Pardon." Špitne a kousne se do rtu. Poté sklopi pohled a jaksi nechápe,co se s ní deje. Přivře oči, zhluboka se nadechne a vydechne. Zvedne hlavu a na tváři má úsměv a snaží se dělat,jakože nic. 
Po chvili se stane nedorozumění, které se vysvětlí a Liv to vezme v pohodě. Nechtěně mu prozradí,jak jí s ním je a tak nějak doufá, že to třeba neslyšel. Bohužel ano a po jeho slovech se mu zadívá do očí. Nějak neví,co na to říct. I kdyby chtěla,nemohla by s ním být. Není tady kvůli němu,proto ty myšlenky zažene a nadechne se. "Jeho výsost jsem ještě neviděla a nikomu do zelí nelezete,jen si povídáme a vzájemně si krátíme čas. Potom si půjdeme každý po svém. Já za Adrianem a vy za nějakou urozenou dámou." Řekne s ledovým klidem tak,jak to má naučené z práce a raději uhne pohledem.
Následně v kuchyni vše šlo bokem,všechny myšlenky a ještě,když našel princ dort,bylo to ještě lepší. Po chvíli sedí a pojídají společně dort. Oběma moc chutnal a po slovech Ethana zvedne obočí. "Asi toho máte procestovaného hodně." Usměje se a následně jí úsměv z tváře zmizí,když se přiblíží a udělá,co udělá. Ji to zarazí a dost to s ní zamává.. položí mu otázku a je zvědavá,co odpoví. Po jeho odpovědi zvedne obočí. "To jako fakt? No, ještě štěstí,že jsi mi to rovnou neslízl. To bych asi upadla pod stůl." Pomyslí si,raději uhne pohledem a trochu se narovná. V tu chvíli jí z ramenou sklouzne sako a spadne na zem. "Sakra." Zakleje Liv a vstane ze židle,skloní se pro něj a vyšpulí na něj neúmyslně zadek. Vezme ho do ruky a narovná se. Poupraví si rukou vlasy,sako opráší a rozloží na opěradlo židle. Potom se posadí a podívá se na Ethana trochu provinile. "Dám Vám ho vyprat." Řekne na obranu a zase si nabodne kus dortu,který si vloží do úst a zadívá se mu do očí..

"Možná?" zasměje se a pohlédne jí do očí. Přijde mu to strašně roztomilé a vtipné zároveň. "Dobrá tedy, nebudu vás mučit." poví upřímně a usměje se. "V žertu, dobrá. Omlouvám se občas máme trošku jiný humor. My Irové." ušklíbne se a prohrábne si vlasy, z toho věčného sahání si do nich má na hlavě pěkné vrabčí hnízdo.
Jakmile se ale počkrábe na vlasech ona mu zmáčkne paži. Podívá se na ni lehce překvapeně a vtipně zároveň. "A tohle už se jako vlastizrada počítá?" rozesměje se. "V pořádku, nemusíte se omlouvat. Jen jste si chtěla sáhnout. Je to sice překvapivé, ale co s tím nadělám." pokrčí rameny a rozesměje se znovu. Tohle mu přijde vtipné a ona je hrozně roztomilá když se omlouvá.
Po jejích slovech se zamyslí. "Přesně tak. Potom si každý půjdeme po svých. Adrian určitě bude rád a já řeba tady v paláci potkám nějakou urozenou dámu. Třeba si rozumím s princeznou Jasminou." pokrčí rameny. Ano neříká jí Sophie, ale jejím druhým jménem. Líbí se mu mnohem více.Ani přesně neví proč tohle řekl, ale řekl to a hned by si nejraději namlátil hlavou o zeď.
Jakmile začne mluvit o Vídni je mu jasné, že se ho zeptá na cestování. "Ano už jsem toho procestoval docela dost. Ale stále jsem nebyl třeba v Nové Asii nebo někde dál na východě. Spíše objevuji západní země." přizná se a usměje se. Potom si dá kus dort do pusy.
Když jí spadne sako na zem, chce se k němu sehnout, ale ona je rychlejší. Tak nějak mu sklouznou oči k jejímu pozadí. Stále je to muž, takže se jednoduše neudržel. To tak prostě bývá no. Raději si zkousne ret a ten ihned pustí, co se ona obrátí na něj. "V pořádku je to jen zem a věřím tomu, že se tady uklízí často." poví klidně a zabodne lžičku do dortu a další kus si dá do pusy. "Ale budu rád, když mi ho potom vrátíte třeba v celku." zasměje se a podívá se jí zhluboka do očí.

Pokrčí na jeho slova rameny a sklopí pohled na hranu hradby. Nic na to neřekne. Zaujal ji hodně,ale to mu nehodlá sdělovat, proto když řekne,že ji nebude mučit,vduchu si oddychne a je za to ráda. Není zvyklá mluvit o tom,co cítí. Je ta,co poslouchá a nemíní být ani teď na té druhé straně. 
Její lež jí naštěstí spolknul,tak se jen pousměje. "To je v pořádku." Řekne jen a sleduje jej,jak si už po několikáté prohrábne vlasy. Toho využije a sáhne si na biceps. Následně ruku stahne a dělá jakoze nic. Po jeho otazce zavrtí hlavou. "Nemyslím si, vždyť jsem vás nepolíbila nebo tak." Když to řekne,sjede jí pohled na jeho rty. Napadne ji myšlenka,kterou raději hned zažene a pohled odvrátí někam do dáli. Podívá se na věž a po jeho slovech vydechne a zase se na něj podívá. Neví,co na to ma říct.."Neodolala jsem. Chtěla jsem se Vás dotknout.. to asi ne. Nakonec však přece jen něco řekne. "Jen jsem chtěla zkusit,jaké svaly má korunní princ Irska." Řekne v žertu a doufá,že to tak vezme. Ale vzhledem k tomu,že se pořád směje,nevypadá,že by se zlobil a je za to ráda. Usměje se na něj..
Potom jí však úsměv na tváři zamrzne a poslouchá,co říká. Nasucho polkne a pokusí se o úsměv. Moc se jí to nedaří. Nadechne se a nasadí poker face jako v ordinaci. "Tak vidíte,že přece jen tu nějaká princezna,co Vás zaujala je." Poví neutrálně a snaží se zakrýt,že ji nepotěšilo,co právě řekl. Podívá se mu do očí a falešně se usměje. "Tak si běž za tou tvojí princeznou." Řekne si vduchu..
V kuchyni ji jeho zmínka o Vídni zaujala a bylo pochopitelné,že se na to zeptala. Po jeho slovech se usměje. "To musí být skvělé,já chtěla vždy cestovat. Ale dřív mi to nedovolily povinnosti a škola a teď práce." Ušklíbne se a raději si vloží další kus dortu do úst.
Spadne jí sako na zem,jeho drahé a nežehlené sako,které po něm tak krásně vonělo. Sehne se a zvedne jej. Jeho pohled nevidí,ale cítí,tak se pousměje,když se narovná a jakmile sako dá na židli a posadí se,musí se zase omluvit. Vlastně už si ani nevzpomíná,kdy se takhle někomu omlouvala. A proč se furt omlouvá? Kvůli svojí hlouposti. Kdyby se k němu chovala neutrálně,tak by se omlouvat nemusela a to přesně udělá. Vždyť on už má vyhlídnutou princeznu,se kterou si rozumí,tak co. Sleduje ho,jak pojídá dort a ona žvýká své sousto. Po jeho větě se zasměje. "Mmm,to se nebojte." Řekne upřímně a podívá se mu do očí. Když se všimne jeho pohledu,olízne si rty a pohled odvrátí na kuchyňskou linku za ním. Nemůže se na něj už tak dívat a nechápe,proč se na ni on tak dívá. Jeho ústa promluví,avšak jeho oči říkají něco jiného a Liv je z toho zmatená. Není její pacient,ale má neustálou potřebu ho zkoumat. Rozhlédne se raději kolem a pak zase pohledem zabloudí k němu. Zadívá se mu do očí. "Víte o tom,že za člověka můžou mluvit i jeho oči?" Zvedne obočí a neuhýbá pohledem. "Asi je to zvláštní,ale je to tak." Řekne vážně a možná tím i na něco naráží. Zase si ulomí kus dortu,vloží si ho ho úst. Jakmile dožvýká,zvedne vidličku do vzduchu. "Vite,co by to ještě chtělo?Mléko." Napadne ji a podívá se směrem k lednici. "Já ho přinesu." V mžiku vstane a dojde k ní, otevře ji a vytáhne z ní mléko. Pootvira par skříněk, než najde sklenice a otočí se na Ethana. "Dáte si také nebo chcete něco jiného?" Zeptá se,naleje mléko do jedné sklenky a položí na linku. Do ruky si vezme sklenici,zády se opře o linku,napije se a podívá se na Ethana.

Podívá se na ni a pousměje se. Z nějakého důvodu je mu s ní dobře tak si to prostě jen užívá. Po jejích slovech se rozesměje. "No to si nedovedu představit, že byste mě jen tak políbila." podívá se na ni a jeho oči také padnou k jejím rtům. Promne si rty a trošku je olízne. Potom se jen zhluboka nadechne a vydechne. "Prostě nedovedu. Vy snad ano?" pokrčí rameny a přemístí pohled zpět k jejím očím. Lže, moc dobře si to dokáže představit. Políbil za svůj život už dost dívek, ví jak chutnají ženské rty.
"No přesně takovéhle a třeba po tom vašem tréninku boxu budou ještě lepší." ušklíbne se a prohmátne si paži. "Jo mohlo by to pomoci." Sleduje ji, její pohledy a poslouchá její slova. Takže mu neujde jak změní výraz, to ho docela překvapí. Tak nějak nechápe co to má znamenat. "To ano, ale jsme spíše jako kamarádi. Je něco jak moje sestra." zasměje se a podívá se na Liv. "Máte teď neskutečně kamennou tvář. Děje se něco?" přimhouří oči a prohlédne si ji.
"Také je to dost finančně nákladné. Vlastně ani nevím čím se živíte." zeptá se zvědavě a usměje se. Jakmile jí upadne sako chce ho podat, ale místo toho se mu poštěstí vidět její pozadí. Moc pěkné, řekl by. "Oči?" pokrčí obočí a podívá se na ni lehce nechápavě. "Tak tedy, co říkají mé oči právě teď?" pozvedne obočí a zadívá se jí přímo do zorniček. Přitom se snaží na nic nemyslet aby to měla těžší. Když se ale potom zvedne a jde pro mléko, protáhne se. Je poněkud ztuhlý. "Možná bych si dal kávu, ale tu si uvařím sám." pousměje se a zvedne se od stolu a jde k ní. Ano mohl říct at mu ji uvaří, ale on se chtěl zvednout a jít tam kde je ona. "Myslím, že někde tady jsem viděl hrnečky." natáhne paži hned vedle ní a vytáhne z horní poličky hrneček a potom postaví vodu. Nasype kafe do hrnečku a počká až cvakne konvice, naleje vodu a potom se podívá na ni. "Mohl bych poprosit o mléko?" zeptá se nevinně a koukne jí do očí.

Liv je s ním taky dobře..až moc řekla by..ani vlastně neví,proč zmínila ten polibek,jeho tím evidentně pobavila..aspoň něco. Nemohla si však nevšimnout,jak mu sjel pohled na její rty a možná je v tu chvíli napadlo to samé..po položení otázky se zase ona zhluboka nadechne a vydechne. Liv tohle nikdy nedělala a bylo by zvláštní to udělat na první schůzce,navíc princi,kvůli kterému tu rozhodně nebyla. Dívá se mu do očí,rukou si promne zátylek a potom zavrtí hlavou. Pohled raději odvrátí a zatímco se dívá jinam,mluví "Ne,není to můj styl. Bylo by to divné a ...navíc by se to už mohlo považovat za vlastizradu.." vlastně v tom úplně nelže. Avšak skutečnost,že tam je nutkání ochutnat jeho rty,si nechá pro sebe. Otočí se na něj až,když domluví. Nedokázala by mi lhát co očí..
Jeho větě se pousměje. "No,na první lekci Vás budu šetřit." Mrkne na něj a moment.. nenaznačila mu právě,že to nebude jen jedna lekce? Kdo ví..
Při zmínce o princezně ji nepotěšil,ale aspoň jí ukázal,kde je její místo. Místo toho,aby se tvářila normálně,nasadí kamennou tvář a na tu ji i Ethan upozorní. "Sakra!" Zakleje si vduchu a zavrtí hlavou. "Ne,jen jsem si na chvíli na něco vzpomněla." Řekne první lež,co ji napadla..
Poté však Ethan mluví jinak a Liv se snaží zakrýt své nadšení,proto si promne rty a zvedne koutek k úsměvu. "Však se ještě nechystáte domů nebo snad ano?" "Opravdu nenápadné,Olivie.." ozve se jí v hlavě a Liv se na něj zadívá. "Však ona se ještě třeba nějaká objeví." Jakmile ty slova vysloví nahlas,zatrne v ní. "Doufám,že ne!" Řekne si vduchu,protože nechce přijít o jeho milou společnost. I když by se s ním asi vídat neměla. Ani tady by být neměli v tuto hodinu..no,nemohla si pomoci..
Poslouchá ho a pokýve hlavou. "To ano,ale znám jednoho člověka,co procestoval půlku světa jen s batohem na zádech a většinou jel stopem..já bych se tedy bála,ale musí to být zajímavé dobružství." Pohne rty do strany a podívá se do boku.. sebe si tak představit nedovede. Všude by viděla vrahy nebo nějaké úchyláky. "Čím se živím? Jsem psycholožka..tedy teprve rozjíždím kariéru." Přizná a podívá se mu do očí,aby viděla jeho reakci..po chvíli se musi zvednout a sebrat ze země sako. Možná to i udělala záměrně..jakmile zase sedí,prozradí mu,že i oči mluví. Po jeho otázce pokýve hlavou. "Ano..jsou v nich veškeré emoce.." řekne a poté se k němu trochu natáhne,lokty si zapře o stůl a dívá se mu zblízka do očí. V tom pohledu se úplně ztratí a vůbec nedokáže říct,na co myslí,ale v jejich očích to jde znát.. na vteřinu jí pohled sjede na jeho rty..a pak zase do jeho očí..pokrčí nakonec rameny a raději se odtáhne a vstane. "V tuto chvíli těžko říct.." pronese a otočí se od něj. V tu chvíli potichu dlouze vydechne. "To bylo něco." Pomyslí si a přejde k lince. Vytáhne sklenky a když do jedné nalije mléko,zeptá se Ethana,zda chce taky..po jeho odpovědi nakrčí čelo. "Teď? To tu se mnou hodláte být celou noc?" Řekne v žertu a popravdě to není nejhorší představa..právě naopak. Sleduje ho,jak se zvedne a jde k ní. Překvapilo ji,že si ji jde uvařit sám a zase u ní stoupl..není jeden z těch,co by se nechal obskakovat..sakra,snad na něm nenajde nic špatného,aby se jí aspoň trochu zprotivil. Snad jen ty princezny..
Dojde až k ní a Liv z něj nespouští oči. Jakmile si zalije kávu,otočí se na ni. Po jeho větě vezme láhev s mlékem z linky a podá mu ji. Jeho nevinný výraz je úplně k sežrání. Drží láhev v ruce,čeká,až si ji vezme a dívá se mu do očí. Jakmile to udělá,olízne si rty od mléka. "Také si jedno dám." Řekne nakonec a natáhne se pro hrnek. I když si stoupne na špičky v těch podpatkách,nemůže na něj dosáhnout,protože je moc vysoko. Liv trochu povyskočí a tím drcne do Ethana,který mlékem trochu poleje svoji košili. Liv si toho všimne. "Pardon,vaše výsosti." Řekne,okamžitě vezme z linky hadr,namočí ho a košili mu začne čistit. Zvedne pohled k jeho očím a je u něj tak blízko,že ji to značně znervózní.."Nechtěla jsem.." řekne a ztratí se v jeho očích..

"To je nejspíš pravda, ale přece jen přemýšlení o tom by se jako vlastizrada počítat nemuselo." rozesměje se a podívá se jí do očí. "Tak to doufám, že na těch dalších mě už šetřit přestanete, cítil bych se opravdu špatně. Jako muž." ušklíbne se a prohrábne si vlasy.
Jakmile uvidí její výraz ve tváři byl prostě zvědavý co se děje, její vysvětlení bylo sice strohé, ale rozhodl se v tom dál nepitvat. "Domů? Nene, to se nechystám, vždyť jsem nedávno doletěl." pousměje se a podívá se na ni. "Třeba ano, třeba taky ne, nechávám tomu volný průběh, na tyhle věci nijak netlačím." pokrčí rameny a dá si do pusy další kus čokoládového dortu.
"Stopem? Dívka jako vy? To si myslím, že by nebylo uplně bezpečné." prohlédne si ji a usměje se. "Psycholožka?" A doprdele. "Takže dokážete jakože číst v lidech a takové věci jo?" Tak to abych si dával pozor na pusu. A nejen na ni. Po tomhle se na ni snaží podívat co nejvíc neutrálně. Jestli umí číst v očích a v gestech a podobně, je docela v háji. On je jak otevřená kniha, nikdy neodkázal určité věci zamaskovat.
Poté si jde udělat kávu a na její otázce se zarazí. "Víte na mě káva funguje trošku naopak. Spíše mě uspí. Uplně to nechápu, ale je to tak. Ale jen někdy. Někdy mě zase nabije." pokrčí rameny a zaleje si kávu v hrnečku. Když ho poprosí také o jednu natáhne se pro další hrneček, ale to potom už schytá sprchu na košili. Chce něco říct, ale to ho už začíná utírat. Mírně se od ní odtáhne a uplně zapomene na kávu nebo dort. Jen se na ni chvilku dívá. "Měl bych vás doprovodit do komnaty, je už pozdě." řekne najednou. Košili nechá košilí a nabídne jí své rámě.

Podiví se jeho větě a neví,zda to myslel tak,že nad tím přemýšlel on nebo ona anebo,že by snad oba? Kdo ví..Liv by lhala,kdyby tvrdila,že jí to nepřišlo na mysl,což bylo zvláštní vzhledem k tomu,že se viděli prvně..nemohla si však pomoct..dívá se mu do očí a snaží se v nich něco vyčíst,avšak jde to těžko. "Asi ne.." řekne k tomu nakonec.. Překvapí ji však jeho návrhem,ať ho nešetří a líbilo se jí to. Zvedne ruce dlaněmi vzhůru. "Dobře,vaše výsosti,jak chcete..ale abyste druhý den vstal z postele." Zažertuje a zasměje se. Rozhodně ho nemíní zničit tak,že by druhý den nevstal,ale zabrat mu dá..to rozhodně.
Jeho slova o princezně ji nepotěšily a aby to nedala najevo,nahodila poker face. Na to se jí zeptal a ona použila první výmluvu,co ji napadla. Naštěstí se v tom dál nenimral,tak byla ráda. Potěší ji,i když řekne,že se domů nechystá a na tváři se jí opět objeví úsměv. Chtěla ho vídat..nevěděla proč,ale chtěla..pokýve hlavou na jeho další slova a sjede ho pohledem. "To je dobře,třeba vás nakonec překvapí,koho potkáte.." mrkne na něj a ne,vůbec tím nenarážela na sebe. Raději zatřepe hlavou.
Baví se o cestování a když zmíní stopování,musí se zasmát jeho poznámce a zavrtí nad ní hlavou. "Mě by to ani nenapadlo. To vás můžu ubezpečit.." mrkne na něj a je to tak. Liv je v tomto strašpytel.. jeho reakci na to,že je psychloložka očekávala,proto se pousměje a kývne hlavou. "No,není to úplně jednoduché..navíc v některých lidech se čte dost těžko.." vysvětlí a zadívá se mu do očí. Nedokáže v nich nic vyčíst, protože má neutrální výraz a také se v jeho očích spíše ztratí..
Po chvíli se ocitnou u linky a Ethan si jde udělat kávu. Poslouchá ho a diví se tomu. Ovšem na každého působí jinak..jen na to pokýve a rozhodne se si taky jednu udělat. Když se však natahuje pro hrnek,drcne do Ethana a polije ho. Začne mu čistit košili a on ze zcela nepochopitelných důvodů se od ní odtáhne..i když nejsou zas až tak nepochopitelné vzhledem k tomu,že je Liv účastnice. Sleduje ho a po jeho slovech jen nahlas vydechne a kývne hlavou. "Máte pravdu.." polkne,vezme láhev s mlékem a schová ji do lednice. Pohled jí sjede na jeho nabízené rámě,ale nepřijme ho. "Je to od vás milé..ale, nevím,zda je vhodné,abych se s vámi procházela tak pozdě po chodbě. Někdo by nás mohl vidět a domyslet si bůh ví co. Nechci vám dělat problémy. Děkuji za milou společnost a přeji vám dobrou noc, vaše výsosti." Jak domluví,ukloní se. "Sako vám přinesu oprané.." Chvíli se na něj ještě dívá,ale pak už se otočí a vydá se na chodbu a odtud zamíří do své komnaty. Ještě,že šla sama..po cestě potkala služebnou a to by byly řeči..také už od něj chtěla zmizet,protože jeho přítomnost jí byla až moc příjemná..